Bydlela jsem v roztomilém srubíku někde daleko na severu. Dejme tomu ve Švédsku. Bylo to na samotě u moře, které bylo plné přerostlých vodních havranů na způsob kosatek. Měly zobáky - ty havraní kosatky - dlouhé asi jako moje paže. Živily se masem. Byly to děsné skokanky. Pro kus žvance se nebály skočit na pevninu. Do zobáku popadly co potřebovaly, pak sebou mrskly a už byly zase ve vodě.

Zrovna jsem tam měla svoje kamarádky. Opékaly jsme buřty a kecaly, asi hlavně o chlapech. Nějak jsme usoudily, že nám tam chybí mužský element a přemýšlely jsme, koho tak pozvat. Moje nejlepší kamarádka napsala spolužákovi ze základky, který po ní tenkrát před dvaceti lety jel. A on fakt do toho Švédska přijel :-)))

Ale co to bylo za debila! Je vidět, že o chlapcích ze základky mám v podvědomí pořád stejné povědomí. Prostě hovádka boží.

On tam lítal jak vypuštěněj z ústavu. Po chatrných molech, na tenkém ledě. V ruce držel kousek buřta a volal ná-pi-pi-pi. Kdyby ta kosatka vyskočila, tak ho tím zobákem přestípne v pase. Nedbal rad zkušeného, který tam žil roky. Koukal na mě jako na naprostou krávu, která neví, co je sranda.

Pak mi posunul záchod a to už jsem se dostala do nepříčetného stavu. Měla jsem záchod, že se na něj muselo sedat šejdrem, jinak se tam člověku nevešly nohy. Ale musel být na tom jednom konkrétním místě, protože tam to nejlépe splachovalo. To hovádko mi ho v klidu přesunulo a vůbec se nezamyslelo nad tím, že ten hajzl tam byl z nějaké důvodu, nejenom proto, že Lvička ráda sedí šejdrem. Takže jsem ho pěkně seřvala a šla jsem spát. Ze své ložničky jsem slyšela, jak holkám říká, že jsem typická čtyřicátnice s rodinou. A oni na to, že rodinu nemám. A on: "Tak to tuplem."

Ještě než jsem ulehla, zastlala jsem do postele, kde měl spát ten kluk, kosatčí hovno. Jenomže oni u mě nespali a já to pak musela všechno prát.

Chodilo tam ke mně hodně turistických výprav. Přecijenom havraní kosatky nejsou všude :-D A ráno mi někdo rozhrnul závěsy. Měla jsem divné závěsy, které se daly zatáhnout/roztáhnout i z venku. Tak vstanu z postele, nadávám, zatahuji závěs. Před oknem mi stojí banda blbých dětiček, když tu k mému okénku přistoupí dospělý muž. Jejich průvodce, učitel nebo co.

Nějak jsme si padli do oka, protože v dalším záběru už jsme byli u mě v posteli. Já s nosem zabořeným do jeho hrudi. To vám byl pocit <3

Pak jsme se stěhovali i s mým srubem do jeho vesničky v Německu. Můj srub a vlastně i já jsme se tam velice vyjímaly. Všichni a všechno tam vypadalo skoro stejně.

A řeknu vám, jak jsem tak hledala fotku k tomuto článku, nebylo by to vůbec od věci takový týden ve skandinávské chatičce.