Minulý měsíc jsem konečně podepsala novou smlouvu a od 1. jsem oficiálně na nové pozici. Takže už týden dělám na novém, juch!

Pohovor byl sice už v září, ale nedařila se nám najít moje nástupkyně (duh?). Ta, co vyhrála výběrové řízení nakonec upřednostila jinou pracovní nabídku, a ta, co skončila jako druhá, se zas nelíbila mé zahraniční nadřízené. Takže se vybíralo znova od nuly a 1. prosince se naše řady rozšířily o zbrusu novou kolegyni.

Nebejt mejch šílenejch peripetií s hledáním práce, tak už v týhle firmě dávno nejsem. Každá hnusná zkušenost je k něčemu dobrá. Jakože fakt. Kdybych nebyla tak dlouho bez práce, na pokraji beznaděje bez vidiny lepších zítřků, tak bych si horkotěžko nalezené práce tak vážila. První tři měsíce byly galeje, které bych přála jen fanouškům adrenalinových sportů. Makala jsem nejen na úkor volného času, ale i na úkor spánku. Pro mě je spánek svatý! Hlava neustále šrotovala, jak, co, kdy stihnu. Kolikrát jsem přilezla do práce na šestou a přeskakovala oběd. Až tak nějak po roce jsem se byla schopna nadechnout s čistou hlavou.

Vydržela bych tohle, nebýt těch zkušeností, jaké mám? Ani náhodou. Prostě bych odešla a šla jinam. No ale to bych se zas nedostala tam, kde jsem. Teď dělám něco, co mi neskutečně sedne, na co mám vlohy, a co mě baví a určitě dlouho bavit bude. Navíc je to obor, který má velkou budoucnost a potenciál, takže až mě tady budou mít dost (nebo já jich), budou mě chtít jinde. Snad :-)

Vždycky jsem chtěla psát a dělat nějakou tvůrčí práci. Ale když se řekne psát, dokázala jsem si představit leda tak novinařinu nebo psaní knih. Sestsakramenstky by se mi to líbilo, ale knihu nenapíšu nikdy (leda, že by se daly dohromady příspěvky odsud z blogu). A na novinářku jsem moc lenochod. O všechno se zajímat, číst všechny noviny a všechny internety, neustále někam jezdit, mluvit s lidmi a být hyperkativní. No tak to u mě nehrozí. Takže jsem ráda, že jsem se dostala někam, kde uspokojím své potřeby, co se tvoření a nápadů týče, ale nebudu fungovat jak dojná kráva, ze které vypadne literární skvost, kdykoli jí zatáhnete za struk (říká se tomu tak?).

Takže to bylo takové malé sdělení k začátku roku. A co se dělo minulý rok? Na Facebooku? :-) Vymazali si mě dva kamarádi. Jeden byl kolega z minulé práce, který po mně chtěl, abych mu přeložila do angličtiny anotaci do diplomky. Neudělala jsem to (viz výše). A pak si mě vymazal můj kamarád recepční z Egypta. Jednou mi takhle říkal, že na mě furt myslí, že mu strašně chybím, a že když se kouká na moje fotky na FB, tak si se mnou povídá. To mi přišlo trochu moc, tak jsem mu narovinu řekla, že už k němu nic necítím, že to všechno proběhlo už před rokem a že má ženu a dítě, že se stejně už nikdy neuvidíme, tak co. Ano, jsem zlý člověk :-P

V článku z loňského ledna jsem byla zvědavá, kdy si koupím stůl a židli. Tak prosím pěkně, už mám obojí. Myslím, že v létě jsem si to koupila. Židle z bílé koženky a bílý lesklý stůl se dvěma zásuvkami. V článku jsem také narazila na to, že jsem si dala předsevezetí týkající se umytí oken. Cha, jak bláhové. Umyla jsem jen jedno a to tak, že vypadalo úplně stejně jako předtím. Logicky mi z toho vyšlo, že mytí zbylých oken by bylo zbytečné. Parfém, který jsem si slibovala za odměnu, jsem si koupila stejně - za odměnu, že jsem povýšila v práci.

V horoskopu na 2014 jsem měla "Žijete-li single, nemusíte z toho být smutní, vaše charisma se zvýší natolik, že si v tomto roce přijdete na své." Tak "přijít si na své" jsem si evidentně představovala jinak, než autor horoskopu nebo snad hvězdy.

Tak jo. Hanička vždycky zvedne náladu, kdybyste to náhodou nevěděli.

Zdroj: http://lvice.pise.cz/700-no-jo-horoskop.html

Žít je fajn, ať máme náves nebo náměstí. Chci tolik lásek mít, co stihnu žít.