Už něco málo přes měsíc bydlím ve svém. Chtěla jsem napsat, že v novém, ale tak ono jak se to vezme. Chtěla jsem napsat, až se věci konečně uklidní, ale ony se neuklidňují. Na mých 39m2 je permanentní bouře.

Začalo to už tím stěhováním. Sice jsem dobrá, že jsem si to všechno zabalila sama - 8 krabic plus tašky a kufry - a nic se mi nerozbilo, ale zas ty stěhováci. Přepadávaly mě panické stavy, že to nezvládnu, ale když jsem si v pondělí na pátek objednala stěhováky, tak už jsem prostě musela. Ještě ve čtvrtek jsem si to s nima potvrzovala, že to teda platí - byla jsem ujištěna, že ano. Co vám budu povidat. Na nikoho není spoleh. Jenomže nejhorší je, že ani když jim za to hodláte zaplatit. Ti dementi místo ve dvě přijeli v pět. Že prý měli přede mnou nahlášenou bleskovou akci - 10 minut vykládka, 10 minut nakládka. Jenomže když tam přijeli, čekal na ně děda, kterýmu to museli ještě všechno balit. Na vině jsem byla stejně já - bylo mi řečeno, že jsem si je měla objednat na ráno.

Vyslechla jsem si kecy na můj bílej nábytek a že se mi nediví, že se z toho kamrlíku stěhuju, že ta moje postel je taneční. A na nové adrese jsem si od třetího, kterého jsme po cestě nabrali, vyslechla jeho life story o tom, jak má dceru ve vlastní péči. Protože si ji udělal s nějakou feťačkou, která ji nahou po nocích tahala po ulicích. A ještě mi bylo řečeno, že tohle je aspoň trochu větší, ale ne o moc, a že on by v něčem tak malém bydlet nemoh. Žadnou slevu za nedodržení času jsem nedostala.

Takže v osm večer jsem byla přestěhovaná. Dala jsem si do lednice svých pár potravin a když jsem je ráno vytáhla, měly pokojovou teplotu. Ono se totiž ukázalo, že lednice sice svítí a vrčí, ale nechladí. Tak jsem byla asi 10 dní bez lednice a teď mám krásnou novou s mrazákem dole, takže když si chci něco vyndat, nemusím to lovit u země. Nesnáším, když se musí něco dělat u země. Mám i vysokou postel a pračku bych měla nejradši s horním plnením, i když je to hnusné. Ale tu lednici si užívám. Předtím jsem měla takovou tu miniledničku, kam se vejdou dva jogurty a mlíko. Do mrazáku se vešlo jedno kuřecí prso. Nedal se použít ani na to, protože se tam strašně rychle vytvořila brutální námraza, která okamžitě pohltila obsah mrazáku a nedalo se pak z něj nic vyndat. Takže teď si užívám, že mám normální lednici. To je vám parádní pocit.

Jako jednu z prvních věcí jsem řešila podlahu. Chtěla jsem mít v celém bytě dlažbu. V předsíni a kuchyni je, takže teď ještě v ložnici. V ložnici byly staré hnusné parkety. Měla jsme tu týpka, který ovšem pravil, že dlažbu mám položenou na původní podlaze, tudíž péruje a spárování se mi bude pořád drolit. Ano, drolí se to jako prase. V pokoji jsem si mohla nechat položit dlažbu na parkety, což by stálo 17 000 a bylo by to na hovno a nebo parkety odstranit a dlažbu položit pořádně, což by stálo 24 000 plus pár tisíc navíc pro případné vyrovnání podlahy. S pány bylo jednání na dlouhý lokte, tak jsem se nakonec rozhodla ty parkety nechat. Parkety podle mě patřej do tělocvičny, ale tak co mám dělat. Prej je to teď designovka. Jak víte, tak první blbec na renovaci parket nepřišel, ale druhý už ano. Mám světlé parkety a práh. Práh budu muset do konce života překračovat a parkety jsem chtěla v barvě třešně. Navíc ty parkety byly 4 cm od zdi, takže se lišty musely dát obráceně - delší stranou na zem, kratší ke zdi. Čímžto pádem se celý pokoj zmenšil a vyvstala otázka, jestli se mi tam teď vejde má mega postel. Je totiž v takovém výklenku, kde je ještě zásuvka a internet. Takže jsem zase měla krizi, poplakala jsem si, ale už jsem si na ně zvykla.

A malovali jsme - ale ono by to chtělo všechno nejdřív seškrabat a celej byt totálně oškrabat a vymáchat v savu :/

Další velká akce, která se tu konala byla zásuvka. Koupila jsem si velkou skříň, která zabírá místo podél jedné zdi v pokoji téměř až k oknu. Chtěla jsem mít skříň až těsně u zdi, jenomže v cestě stála zásuvka. Chtěla jsem ji teda nechat posunout, aby byla stranou. Pozvala jsem si na to svého starého dobrého hodinového manžela, který tvrdil, že to umí. Ten ji přesunul tak, že z původního místa vesele visely všechny dráty a aby to nebylo nebezpečný, tak to oblepil lepící páskou. Hnus za tři stovky. Tak nakonec, že mi to přijde dát do richtigu jeden známý. Objednal všechno potřebné a že užší lišta než 7 cm není. Říkám, že když není, tak není, to se nedá nic dělat. Poslezé vyšlo najevo, že ji neměli skladem, né, že neexistuje. Tak mi tam narval tu kancelářskou lištu (platila jsem 1 700 - jen za materiál) a když přijel týpek s tou skříní, tak navrhoval, že lištu vyrve. Že je to hrůza, a že pak budu mít tu skříň zbytečně 7 cm od zdi. A že by vyrval i tu lištu od parket. Povídám, že jo, ať to všechno vyrve. Skříň je teda krásná. Kluky jsem pochválila, jakcí jsou šikovní a rychlí a požádala jsem je, aby mi postel z předsíně přenesli na své místo. Vejde se tam! Teď jsem tam narvala rošty a matrace a málem jsem se utopila ve vlastním potu. Ale teď co s tou zásuvkou? Sice je to trojzásuvka, ale visí mi tam jen tak volně. Pán mi radil, co s tím, co mám koupit a já ho zas prosila, aby to přišel udělat. Říkal, že na mě číslo má, ale nezavolal a už je to týden.

Když jsem se tu podruhé sprchovala, zasek se mi špunt. Mám tam takovej ten dementí mechanickej. Přijel se mi na to podívat táta, přičemž zjistil, že voda neodtéká do odpadu, ale pod vanu. Kdyby na to nepřišel, tak jsem mohla vytopit sousedy! A teď shánět instalatéra. Ty maj snad aroganci v popisu práce. Třeba tenhle - po delší době vyzvánění to konečně zved a povídá: "Ja mám těď něco rozdělanýho. Potřebujete něco?" "Jo, potřebuju. Proto volám." No nic, s hovadama já jednat odmítám. Až jsem se konečně dovolala jednomu slušnému. Nejdřív jsem se trochu pobavila, že za výjezd po 14. hodině se platí 1 500 přirážka, ale domluvila jsem se s našima a přijel na desátou. Naštěstí šlo jen o ucpaný odpad! Já se tak bála, že se bude muset bourat a já budu potřebovat 20 000.

Úplně na začátku jsem měla pozvaného pána z NEXT ohledně bezpečnostních dveří. Pán se zhrozil, že takovýhle dveře nemůžu mít už ani o vteřinu déle a vrazil mi do ruky vzorník barev, ať si vyberu. Říkám, že barva je snad jedna z posledních věcí, co je potřeba vyřešit, že by bylo moc fajn, kdyby mi řek, kolik by mě takový dveře stály. No tak na to musel vytáhnout formulář, kde rozepisoval položku po položce, pak to na kalkulačce sečet a že prej 37 000. Tak nic, mám furt ty starý dveře. Budu si nechávat dělat plastový okna a dveře jsou holt v nedohlednu.

K tomu všemu mi volal makléř, že nám katastr zamítl návrh na vklad, protože on udělal chybu a nějak tam zmastil čísla parcel, na kterých panelák stojí. Tak jsem se s ním musela zase sejít, šli jsme na poštu, podepsala jsem zase xmilion věcí a třeba se napodruhé už stanu právoplatnou majitelku tohoto luxusního apartmá.

Na záchodě mi choděj chodící rybičky a v noci maj párty až do kuchyně. No a dneska se mi rozbil vysavač. Je toho hodně, pořád se něco děje. Ale je tu klid a krásně. Líbí se mi tu čím dál tím víc a doufám, že mě ta smůla jednou opustí, že ji přestanu bavit. A ten pocit, že za mnou každej měsíc nikdo neleze pro nájem - k nezaplacení.

Navzdory všem těm hrůzám, co se mi dějí, tak to, čeho jsem se bála nejvíc, se nakonec nevyplnilo. Bála jsem se přece orientace oken na jih, když mám okna jen na jednu stranu. Fakt nevím, jakou orientaci mají má okna doopravdy, ale svítí mi sem jen tak hodinku přes poledne, takže dost dobrý.