Jsem si myslela, že je lepší, když taxikář nemluví. Člověk má pak klid. Ale když on ten mluvnější je takový sympatičtější. A co všechno se člověk doví :-)))

Taxikář: Co to máte?

Lvice: Králíka?

Taxikář: A žije?

Lvice: Žije. Naštěstí jo.

...

Taxikář: Přímo ke krematoriu?

Lvice: Ano, já pak půjdu na tramvaj.

Taxikář: Jedete do Řep, nebo do centra? Do centra. A ještě mnohem dál. Se ani neptejte kam.

Jsem mu nakonec řekla kam. Podíval se, kolik by mě to stálo s tím nejnižším tarifem. Nabídka byla lákavá. Trmácet se zase hodinu a půl přes celou Prahu navíc s vystresovaným králíkem. Jo, prostě jsem za tu půlhodinovou cestu klimatizovaným autem ty čtyři kila dala.

Taxikář: No vidíte. Že jste to neřekla rovnou.

Lvice: Já jsem si říkala, že to zkusím, ale sem mě vez takový nesympatický pán, tak jsem to úplně vzdala.

Taxikář: Nesympatický? Já sem vás nevez. O mně říkaj, že já jsem ze všech našich taxikářů nejmíň sympatickej.

Lvice: No já nevim. Asi nebyl nadšenej z toho, že mám s sebou zvíře. I když jsem to hlásila. Vždycky to hlásím.

Taxikář: Já mám zvířata rád. My měli vždycky křečky. Většinu času jsem strávil na zemi a svítil jsem pod gauč.

Lvice: Já měla taky křečka, ale nijak mě to nenadchlo. Oni nevědí, kde jsou, co jsou, kdo je jejich páníček. Vůbec netuší, která bije. Jediný, co je zajímá, je, jak zdrhnout.

Taxikář: My měli takovou příručku. Přeloženou z angličtiny. A tam bylo, že křečka nejlíp nachytáte na burákový máslo.

Lvice: To mám nejradši tady ty překlady z angličtiny.

Taxikář: No kde já měl tenkrát sehnat burákový máslo?
Jednou mi takhle volal kámoš. Že jim utek křeček a že vylejzá jenom v noci. Jakmile rozsvítěj, hned zase zaleze. A že prej jak ho má chytit. Jestli bych mu něco neporadil, když jsem ten zkušenej chovatel. Poradil jsem mu obyčejný máslo. Kravský.

Lvice: Máslo? To jim chutná?

Taxikář: Jo. Vemete kýbl, kydnete tam kus másla a dáte k tomu ňákej žebříček, prkýnko, aby tam ten křeček moh vylízt. Vyleze nahoru, čmuchá, čmuchá, láká ho to, tak skočí dolů.

Lvice: Jéé, to mi připomíná Bakaláře. V jednom tom díle, starym, s Veškrnovou, bylo, jak koupili dětem křečka a ten jim zdrhnul, nemohli ho chytit, Veškrnová se ho bála...

Taxikář: Mám kamaráda na vozíčku. Jednou u nás chtěl přespat. Tak jsme trochu uklidili a udělali to bezbariérový. Ráno byl kamarád úplně mimo. My měli tenkrát dvanáct klecí, jak se nám to furt množilo. V každý kleci jedno běhací kolečko. Voni ty kolečka vrzaly, ale namažte to volejem, když to ty blbci lížou. Zkusil jsem máslo, ale to se zas zkazí.
Jednou přišla žena, že našla inzerát, že někde prodávaj křečka v neobvyklý barvě. Tak jsme si je přivezli. Byl to páreček. Dostali kokos i s dvířkama. Měli to jak psí boudu. Naši křečci byli zvyklí na ruku a přišli si pro krmení. Zkusil jsem to i s těmahle. Strčil jsem tam ruku a za chvíli jeden vystřelil z kokosu a zakous se mi do prstu. Nechtěl se pustit. Musel jsem ho setřást.
Tak jsem šel hned napsat email. Tenkrát to byla novinka. Paní se asi hodně smála, protože mi v odpovědi přislo 50 smajlíků.
Pak jsme jeli pro křečka Roborovského. Vypadaj jak knírači. Maj takovej oduševnělej obličej.

...

Taxikář: S manželkou jsme rozvedený. Ona má morče, křečka a novýho manžela.

...

Následovalo několik nekřeččích historek.

...

Taxikář: Si říkám, že bych to měl někdy sepsat. Moh bych napsat knihu.

Lvice: Napište. Založte si blog a postupně to sepisujte.

Taxikář: A jak by se to jmenovalo? Pražský zoufalec?