Povedlo se nemožné a už i já mám práci. Mnoho lidí v mém sociálním kruhu přesvědčených o mé vysoké inteligenci, nesmírné kreativitě a báječných zkušenostech se mi snažilo pomoct. Až se to jedné mé kamarádce podařilo - DĺKY, DĺKY, DĺKY - a já v pondělí nastoupila.

Nastoupila jsem, přestože můj horoskop říkal toto: Jestli zjistíte, že toho máte v práci už dost, neváhejte a začněte si konečně hledat nové místo. 

No nic, podívejme se (nejprve) na to pozitivní:

- stihla jsem někam nastoupit než mi vypršela podpora

- mám to blízko

- je to tam hezké, jak kancl, tak okolí

- každý má dva monitory (to je náhodou fakt důležité)

- mají odpadkové koše (v minulé práci nám je vzali a museli jsme furt chodit do kuchyňky)

- všichni maj na stole bordel (což znamená, že je za to nikdo nepeskuje a nechodí jim úchylné emaily s deadlinem na úklid stolu jako v minulé práci)

- když nebudu jezdit autobusem, ale tramvají, budu muset kus dojít pěšky = pohyb

- u tramvaje je DM :-)

- přímo před prací je supermarket, kam můžu chodit pro fidorky, kitkaty a miňonky... teda! chtěla jsem říct pro bílé jogurty, celozrnné pečivo a jablka!

- krom stravenek žádné benefity, což jsem si převrátila v pozitivní věc; ono to totiž může znamenat, že když nedostáváte nic navíc, nebude vás pak nikdo moc otravovat a nebude po vás chtít nějaké extra výkony

Chtěla bych dělat copywritera. Teď je na jobsu inzerát od pepa.cz - zde. To by mě bavilo, psát texty k různým slevovým akcím. Ale jako podívejte se na ty jejich benefity: každoměsíční shrnutí a párty, několikrát v roce teambuilding, každý třetí pátek v měsíci společná snídaně, firemní fotbalové družstvo... To jsou samé děsivé hrůzy. A jak tam mají ty stoly, žádné přepážky, ani metr soukromí - video zde.

Pondělí u nového zaměstnavatele spočívalo hlavně v točení se na židli a čumění do mobilu, protože jsem ještě neměla počítač. A vlastně jsem vůbec nebyla nervózní, že jdu do nový práce. I když teda asi trochu jo, protože jsem si z noci pamatovala hodně snů a ty si člověk pamatuji jen při slabym spánku. No ale šla jsem tam úplně v klidu. Bylo mi to celý ukradený, protože ani práce, ani plat nejsou atraktivní. Takže jsem tam tak ňák zaplula, jak kdybych tam dělala už 20 let. Hned se mě zeptali, jestli půjdu na vánoční večírek (no jasně, že jo, aspoň na ten první se musí). A pak byla možnost jít ve čtvrtek, jako ve svátek, do práce, a v pátek mít volno, tak to jsem taky brala všema deseti. Mělo by to tak bejt furt. Čtyři dny práce úplně stačí. V pátek si pak člověk odpočine, večer si zajde zapařit neunavenej, a v sobotu je plný sil, může si navařit, napíct, uklidit a vyprat, a v neděli zase relax a příprava na práci.

Celkově na mě nikdo neměl čas, tak jsem občas u někoho seděla, ale nikdo mi zatím nic moc nevysvětlil. Jako jestli je ten plat za nic, tak je to slušný, ale já se bojím, že mi pak na konci zkušebky řeknou, že se se mnou musí rozloučit z důvodu nadbytečnosti, že si jako neuvědomili, že jim stačí ten počet lidí tak, jak ho maj. Nebo můžou přijít s tím, že vůbec nejsem aktivní, že jsem si mohla práci najít sama, třeba doplňovat papíry do tiskárny, nebo vyndavat nádobí z myčky.

V úterý jsem z toho byla dost přešlá, protože jsem si šla sednout vedle k holkám a když si mě nikdo nevšímal, neřek mi ani slovo - a to jsem se tam dobrých 10 minut točila na židli - tak jsem zas odjela k sobě. Ale tak zase zatím nemám žádnej stres a domů nechodím unavená. To je pro mě novinka.

Takže teď se soustředím na to chození od tramvaje a vaření obědů. To jsou věci, který by mi mohly jen a jen prospět.

Jo a ve středu jsem měla taky náladu pod psa. Byla jsem kvůli práci na zdravotní prohlídce a doteď z toho mám trauma. To vám povím příště.