Na zastávce uprostřed chodníku seděl holub. Kolem prochází desítky lidí a holub sedí. Něco je špatně.

Autobus mi samozřejmě nejede a tak koukám na holuba. Jakmile se trošku postaví, vidím, že má úplně zmrzačenou nohu. Není to poprvé, co vidím holuba s nemocnou nohou, a vždycky mě z toho rozbolí srdce. Měla jsem s sebou nějaké pečivo, chtěla jsem mu kousek hodit, ale bála jsem se. Bála jsem se, že mě někdo seřve. Holubi se přeci krmit nesmí, serou na památky.

Jsem srab.