V nadeji, ze snad jednou najdu nejakou aktivitu, kterou bych mohla vyplnit svuj volny cas, zasla jsem na tanecni aerobic.
Webova stranka slibovala prvni hodinu zdarma a, co je podstatnejsi, vice zabavy nez nudneho cviceni. Takze jasna volba. Presne pro me :-) Prisla jsem do budovy pripominajici naseho Sokola a pani cvicitelka Barbara se na me hned vrhla. Je ji asi sedesat a byla moc mila. Rekla, ze vsechno bude ok a ze kdyz se nebudu chytat, at si z toho nic nedelam.
Na zacatku jsme delaly kliky a leh-sedy. To jsem se vazne nechytala, tudiz jsem se vicemene flakala. Pak jsme zacaly s ruznymi aerobicovymi tanecky na hity z Barbarina mladi. Snazila jsem se az jsem prekvapila sama sebe.
Na konci jsem byla pochvalena za snahu a odmenena potleskem vsech cvicenek. Barbara dokonce trvala na tom, ze me musi odvezt domu (bydli v tom stejnym meste, co ja), kdyz nemam to auto, a navic mi jeste nabidla druhou hodinu zdarma.
Takze dneska jdu na tu druhou hodinu zdarma. Jinak cena je polovicni nez u vetsiny ostatnich kurzu. Myslim, ze bych se mohla dokopat k tomu, tam chodit pravidelne – tim myslim jednou tydne :-)
Pak jsem nasla inzerat na kurz izraelske sebeobrany (technika pouzivana izraelskymi obrannymi jednotkami!), ktery nabizel tyden zdarma. To bych byla sama proti sobe, abych to zadarmo nevyzkousela, ze? No jo, vono se to lehko rekne, ale tezko udela.
V pondeli jsem tam teda jela. Jela, jela a prejela. Byla tma, autobus nehlasil zastavky a ja nemela paru, kde jsem, tak jsem to holt prosvihla.
Napsala jsem tomu instruktorovi omluvu s vystvetlenim me mizerne situace bez auta a on mi nabidl, ze kdyz se mi tam podari dostat, ze me pak hodi domu. Taky bydli tady jako my. Tak ted nevim, jestli tu nabidku mam prijmout, ci co...