Dneska* bylo v Praze slunečno, což mě trošku nakoplu k životu, ale úplně ven mě to nevykoplo, to teda ne. Chtěla jsem si zajít do kina. Nakonec jsem se však věnovala úplně jiné aktivitě.

Umyla jsem okno v kuchyni!!! A ještě vytřela. Já jsem tak šťastná! Od září, co tu byl malíř, se na mě to zapatlané okno jen šklebilo. Teď už se usmívá. Jako šmouhy na něm jsou, ale s tím, jak vypadalo předtím, se to nedá srovnat. Kolik tam bylo nahoře napadaného bordelu... Byla to dřina. Nahoře na rámu mám pořád fleky. To fakt nešlo dolů, ale časem třeba vymyslím, jak na ně. Včera jsem k tomu všemu ještě umyla vanu. To jen aby bylo jasno :-)

Můj byteček prochází permanentní rekonstrukcí. Permanentní znamená velmi pozvolnou. O tom taky musím napsat. V květnu to bude už pět let, co tu bydlím. A právě příští Vánoce už chci mít hezký i u sebe doma. Chci mít na dveřích věnec, v okně svítící hvězdu, ale hlavně stromeček. Ten si nazdobím už 1. prosince. Doufám, že právě teď ve slevách ukořistím nějaké pěkné ozdoby. Pořád přemýšlím, v jakých barvách to chci. Já to mám doma do fialova, ale nablýskaná fialová podle mě vypadá nevkusně, lacině a vůbec ne elegantně. Nejsympatičtější vánoční barvou je červená a asi v kombinaci se zlatou. Ovšem chtěla bych české skleněné ozdoby a ty asi v běžných obchodech jen tak neseženu. Chtěla bych domečky, rampouchy a nahoru špičku. No mám nad čím přemýšlet :-)

A představte si, já zas někam poletím! Celý rok (nebo i dýl?) myslím na levné letenky, každou chvíli je někde reklama. V hlavě jsem měla Zadar, Kišiněv a Kazaň. Chorvatsko, Moldavsko a Rusko. To byli moji favorité. Na Štědrý den jsem jela k našim Uberem. Pan řidič mi povídá, že má tři syny. Jednoho ve Francii, druhého ve Španělsku a třetího v Portugalsku. Každou chvíli za nima lítá. Vždyť je to dneska za pakatel. Tuhle za ním přiletěl syn - letenka vyšla na tisícovku. A já na to, že se prostě nemůžu rozhodnout kam. A on, když mi vyndaval věci z kufru, mi řek, ať si prostě tu letenku koupím. Někam. Jedno kam.

Tak jsem celé tři dny čuměla do mobilu na letenky. Byla jsem úplně natlakovaná. Až jsem si v pátek tu letenku koupila. Poletím v dubnu na Zadar. Nebude to sice zadara, ale budu mít krásnej jarní vejlet. Vidím se, jak sedím na balkóně a koukám na moře. Už jsem totiž předběžně koukala na ubytování na Airbnb a zdá se, že má představa bytečku s terasou s výhledem na moře je splnitelná.

Schválně, jestli se rozhodnu pro toto ubytování, nebo nakonec vyhraje něco jiného.

Vypadá to, že pojedu sama, ale to už vás a ani mě nepřekvapuje. Těším se na moře, na ryby, na jídlo, co neznám, na pohodu, klid, zvuk mořských varhan a možná i na výlet na Plitvická jezera. Jelikož je Zadar přístavní město, o výlety trajektem by neměla být nouze. Ono se to málo o mně ví, ale já v Chorvatsku nikdy v životě nebyla. A z těch tří hráčů, co jsem měla v hlavě, jsem vybrala zrovna to Chorvatsko nejen proto, že bylo nejlevnější, ale taky proto, že se tam můžu pohybovat sama. V případě Moldavska a Ruska (Tatarstán) nevím, jak bych se tam jako samotná žena cítila.

Dlouho tu ze mě nevypadl článek. V práci jsem měla náročné období, dokonce už jsem byla i na pohovoru jinde. Ale nakonec jsem zůstala tam, kde jsem. Byl to boj, hodně jsem to řešila na HR, stalo se pár věcí, taky jsem si na novou roli mezitím zvykla a přijde mi, že se šéfová zklidnila. Možná ji zklidnily blížící se Vánoce. Možná se chystají nějaké změny ve struktuře. Každopádně mám od ledna vyšší plat. Takový, že si můžu dovolit cestu do Zadaru, věčnou rekonstrukci bytu a ještě něco ušetřím. Ano, můžu si dovolit spořit. Chtěla bych do Uzbekistánu. To je teď, z těch dražších destinací, na mém seznamu na prvním místě.

*Napsáno včera 29. 12. Jelikož ale pořád nefunguje zobrazování nově napsaných článků na úvodní stránce, publikuji dnes znovu :/