Jakože včera jsem to dočetla a ještě teď tu sedím s otevřenou pusou. Ten nečekaný konec, a ten nečekaný zvrat předtím! Já nevím, co bych vám k tomu řekla. Nejradši všechno, ale to nemůžu. Něco vám ale říct chci, tak teď jen kde začít...

"Dobrý proti severáku (německy: Gut gegen Nordwind) je román rakouského autora Daniela Glattauera, jde o variaci na epistolární román, je psán v e-mailech. Vyšel v roce 2006, v Česku roku 2010."

 

❤ 14. září

Ano, fakt se to jmenuje Dobrý proti severáku. Během čtení pochopíte, proč ten název, má to jakýs takýs význam. Podle mě se ale jedná o velmi nešťastný výběr názvu pro knihu. Narovinu - mně ten název přijde naprosto debilní a odrazující. Roky mě odrazoval. Kniha se však navzdory blbému názvu a hnusné obálce stala bestsellerem. A musím říct, že právem. Je to fakt dobrý!!! Připomnělo mi to pocity, které tak dobře znám. Tady to dopisování si znám až moc dobře. Mnohokrát jsem si k nějakému muži vytvořila velmi silný vztah, a záhy se přihlásily o slovo i emoce, jen na základě psaní. Není tajemstvím, že já se písemně vyjadřuji velice dobře, a když to umí i ten druhý, tak to je pak úplný balet :-)

 

"psát je jako líbat bez rtů

psát je jako líbat v hlavě"

 

O této knize zde na Píše už jeden článek je. A to od Jirky. To on mě nakopnul k tomu, abych si ji už konečně přečetla. A myslím, že to byl taky on, kdo mi o knize před lety řekl (resp. napsal do emailu). Sice jsem nevěděla, jak to budu zvládat, když mi nedávno vyhořel románek s někým, s kým jsem si sedm let psala. Ale dobrý, zvládla jsem to úplně v pohodě.

Nechtěla jsem čekat na splněnou rezervaci v knihovně a tak jsem si tuhle love story ještě ten večer, co jsem četla článek u Jirky, koupila jako audioknihu na Audiolibrix. Vyšlo to jen na stovku, takže nebylo vo čem. K poslechu knih se snažím propracovat už taky pěkně dlouho. Nešlo mi to. Na poslech jsem se nedokázala soustředit, v ději jsem se ztrácela. Až teprve s touto knihou jsem objevila kouzlo audioknih. Dobrý proti severáku se poslouchá naprosto úžasně. Děj není nijak překomplikovaný, postavy jsou jen dvě, popisy různých prostředí také odpadají. Pouštěla jsem si to ke snídani, k obědu, při cvičení a před spaním. Byla jsem z toho, a ještě pořád jsem, nadšená.

Je to hrozně jednoduchý příběh, který mi šel hezky přímo do srdce jak nůž do másla :-) Nechápu, že to napsal chlap a že se takový příběh může líbit i mužům :-) Jsem z toho úplně mimo. Je to něco, jako když vám někdo servíruje výborný dort, ale jen po soustech a rovnou do pusinky :-))) Byla jsem tak nadšená, že jsem si nakonec koupila i papírovou verzi v angličtině, kde má kniha hezkou obálku i název (Love Virtually). Hned ráno jsem hledala, jestli to hrají v některém z pražských divadel. A fakt, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana. Dávali to dnes. Náhoda? Nemyslím si. Byla tam ještě volná místa, chvíli jsem o tom uvažovala, ale já takhle narychlo prostě nemůžu. Nejsem spontánní typ :-)

Hmmm, tenhle obrázek budu muset nahradit také nějakým kavárenským...

 

Kniha vyšla v roce 2006. V roce, kdy jsem si tu založila blog. Což v tomto kontextu není vůbec důležité, jen mi to přišlo zajímavé. 2006... Že to nezní tak dávno? Ono to ale už je 14 let. To jsme ještě neměli chytré telefony. Maily jsme si četli na počítači večer po práci nebo po škole. Každý email byl překvapením. Dneska vám to pípne hned. Přes emaily si už nikdo nedopisuje. Ke komunikaci používáme Whatsapp nebo Messenger. A že bychom si psali nějaké romány? To teda už vůbec ne. Vždyť už i "OK" se zkracuje na "K".

No takže jsem zdárně doposlouchala svoji první audioknihu, kterou jsem si zároveň i maximálně užila. Ten poslední email jsem si musela pustit třikrát. Nemohla jsem tomu uvěřit.

 

❤ 20. září

Ve čtvrtek jsem si půjčila Každou sedmou vlnu, což je pokračování, které Gattauer musel napsat napsal na přání čtenářů. V knihovně to bylo jen tak, volně, nemusela jsem si dělat rezervaci a čekat na její splnění. Večer jsem se do toho celá nedočkavá pustila, ale přišla jsem pozdě, tak jsem dala jen pár stránek, které však stačily k tomu, abych poznala, že autor neztratil nic ze svého umu. Kniha vyšla v roce 2009, čili tři roky po prvním díle. Představte si, že napíšete knihu, která se líbí. Která se líbí tak moc, že si na vás čtenáři vyprosí druhý díl.

 

"...každý konec je konec konců také začátek"

 

V pátek jsem četla a četla a dnes, tedy v neděli, se vrhám na šmírování emailové korespondence mezi Leem a Emmi znovu. Jsem tak strašně zvědavá, jaký konec na mě v knize čeká tentoktát.

Dočteno! Tak, tak, pan spisovatel moc dobře věděl, co jeho čtenáři chtějí. Co chce v životě většina lidí. Miluju ho. Miluju tenhle příběh. Je to takový to feel-good čtení.

Už se těším až to budou dávat v nějakém divadle. Ooo, a co teprve kdyby bylo i filmové zpracování? Ach...