Zítra to bude přesně rok, co jsem se vrátila z pětidenní návštěvy Lotyšska. Jednalo se o vůbec můj první vstup do pobaltského regionu a doufám, že ne poslední.

Riga totiž v mých očích zabodovala a to velice. Nejlepší jsou stejně takový ty tripy na neprofláknutá místa, od kterých nic moc nečekáte. Ňáký Santorini nebo Havaj. Pche. Od těch bych čekala bůh ví co a vsadím se, že bych byla zklamaná. Já letěla hezky do Rigy, hlavního města Lotyšska. A proč? Protože money, money, money. Ehm, protože tam Ryanair měl levný letenky. Lítá tam furt, takže i vy můžete za pár stovek vyrazit. Myslím, že tenkrát jednosměrná letenka stála dvě stovky, ale já než se rozhoupala... No prostě mě to nakonec vyšlo na 988 Kč. Sháněla jsem totiž batoh patřičných rozměrů. Ale stejně. Za litr tam a zpátky - to je podle mě velice slušná cena.

Těžko se takhle po roce podělit o nějaké zážitky, že jo :-))) Tímto článkem chci hlavně sdělit, že to tam bylo skvělý a že byste měli letět taky. Ač byla zima, a teploty byly samozřejmě nižší než v ČR, tak jsem měla celou dobu krásné slunečné počasí. A já prostě miluju tyhlety menší města, kde to není nikam daleko. V Rize jsem strávila tři dny a to jsem si dokonce mohla dovolit i jeden mimorižský výlet. Přípravou na tuto cestu, přípravou itineráře, jsem strávila opravdu minimum času. Co mě při "přípravě" zaujalo nejvíc a co jsem určitě chtěla vidět, byla rižská Centrální tržnice. Protože je na seznamu UNESCO. Skládá se ze čtyř bývalých leteckých hangárů Zeppelin, na něž byly doplněny neoklasicistní a art-deco prvky, a to mi teda přijde zajímavý. A pak mě ještě zaujalo přímořské lázeňské město Jurmala, které jsem se také rozhodla poctít svou návštěvou.

hangárová tržnice

Z letiště jsem jela autobusem do centra, kde jsem byla za půl hodiny. Hotel jsem měla pět minut od zastávky. Moc hezký hotel. Pokojík malinký, ale pro mě dostačující. Jen ty snídaně byly teda děsné. Nebylo tam nic, na čem by si člověk pochutnal. A narváno. Jsem si pomalu neměla kam sednout. Šla jsem dvakrát, potřetí už ne. Fakt nebylo o co stát. A stát někde v rohu se skleničkou džusu v ruce a čekat, až se uvolní stůl - to fakt nepotřebuju, díky.

Co jsem ale potřebovala, byla ta tržnice. Taky asi pět minut od hotelu. Hned první den po "lahodné" snídani jsem se tam jala vyrazit. Zajímavé to bylo. Bylo zajímavé na vlastní oči vidět, jak jsou ty hangáry obrovské. Ale holt tržnice no. Babky se zeleninou, zpocené umaštěné paní u masa, pak tam ještě prodávali nějaké děsné hrnce a oblečení à la vietnamský stánek. Jedna paní si tam zkoušela podprsenku přes zimní bundu :-))) Takže tržnice mě zklamala. A bylo to to první, co jsem v Rize navštívila. Takže trochu zklamání. Které naštěstí vůbec netrvalo dlouho.

Dům Černohlavců, baroko

Riga má strašně pěknou architekturu. Mohla jsem si hlavu ukroutit. Ty nazdobené domy. Ta směs různých stylů. Nemůžu to srovnávat s Prahou, protože jsem Pražák, a Prahu nevnímám turisticky. Ale prostě jak je to tam menší, tak máte celé historické centrum jako na dlani. A i dost starých dřevěných chaloupek - to v Praze není. Jo a taky takový ty socialistický sochy. Chodila jsem všude pěšky, korzovala po nábřeží řeky Daugavy, a hned druhý den jsem se vydala do té Jurmaly. Jo a ač píšu, že je Riga malá, tak pozor - jedná se o největší město Pobaltí.

Jurmala Beach <3

Jurmala je od Rigy vzdálena třičtrvrtě hodiny autobusem. Vydala jsem se tedy na nádraží, odkud jsem jela minibusem k móři. Lístek se kupoval u řidiče, se kterým jsem se nemohla domluvit, protože jsem neustále opakovala "Jurmala Beach", a řidič se netvářil, že je na mé straně. Jedna z cestujících, co už seděla, mu pak řekla, že chci na Majori. Takže prosím vás, ta zastávka u moře se jmenuje Majori. No nic, takže první problém překonán. Jenomže jak to byl minibus, tak žádné hlášení zastávek neprobíhalo. Řidič samozřejmě ignor. Nechal by mě to přejet. Zachránila mě zas ta paní. Řidič by jel dál. Paní mě upozornila, že teď bude Majori, tak jsem se rychle zvedla, přiskočila ke dveřím, a řidič - otráven mou neschopností - na poslední chvíli zastavil a dovolil mi vystoupit. On prostě nechápe, že v Česku nemáme moře, a tak je pro mě pořádná mořská beach důležitá, i když je zima a koupat se nedá. Moc milej pán.

Tak jsem se slavnostně ocitla u moře a připadala si jak v ráji. Prošla jsem se po lázeňské promenádě, kde na mě na konci čekal načančaný pravoslavný kostel, který jsem teda také navštívila, a zamířila jsem na pláž. Všude vládla nesmírná pohoda, lidi se procházeli, slunce svítilo, jedna paní si šla zaplavat, pár lidí posedávalo i na zahrádkách. A já byla tak ráda, že jsem se tam vydala, a nestrávila celé tři dny jen v jednom městě. Bylo tam i hodně obchůdků s uměním. Zalíbil se mi tam jeden obraz. Už ani nevím, co na něm bylo. Myslím, že moře. Měla jsem si ho koupit a nechat si ho poslat...

pravoslavný kostel v Jurmale

Jurmalu chválím, kudy chodím. Představte si, že tam byly veřejné záchody na každém kroku. I na pláži!

První den v Rize jsem si skočila do muzea umění na záchod. Ty záchody mě zaujaly natolik... Sorry, ale pro mě jsou záchody fakt důležitý. Tak tedy ty záchody mě zaujaly natolik, že jsem se tam poslední den vydala i za účelem, ke kterému bylo muzeum stvořené, a normálně si zaplatila vstupné na výstavu. Hlavní výstava byla věnována malíři lotyšského původu Georgsovi Vilhelmsovi Timmsovi (který žil v 19. století), který hodně cestoval a všechno maloval. Zaujal mě obraz močícího muže u zdi. Pak jsem si u východu přečetla, že to byl známý vtipálek (Timms, ne ten močící muž).

Z Lotyšska bych určitě chtěla vidět víc. Nebo aspoň navštívit Jurmalu v létě a užít si její pravou atmosféru i s koupáním. A ač se říká, že Riga skýtá to nejlepší z Pobaltí, tak bych se návštěvě Tallinu a Vilniusu nebránila. Ba naopak. Kdyby je Ryanair přidal mezi své lety z Prahy, přivítala bych to s otevřenou peněženkou.

to na druhém břehu je Národní knihovna