Přátelé, rozmohl se nám tu takový nešvar. Každej je potetovanej. No dobře, možná jen každej druhej. A aby toho nebylo málo, tak už i já jsem počmáraná.

Kdy začal ten poslední boom s tetováním? Nevím. Ale přijde mi, že je to jen pár let. Tetovací salóny rostou jak houby po dešti a říkám si, jestli toho není už ňák moc. A co až to vyjde z módy? A co až budem všichni potetovaný? Tatéři nebudou mít co žrát. To ale není moje starost, že?

A když to má každej, tak já tomu propadla taky. Buuu, jsem slaboch. Propadla jsem trendu. To je tak, když někdo neví, co s penězma :-)))

Nebylo to jen tak. Dlouho jsem přemýšlela a vymýšlela, co a kam. A nesmí to být moc vidět, aby to odráželo mou osobnost. Jako v tom, abych já byla spokojená, že něco mám, ale nikdo to vlastně nevidí (páč mít viditelná tetování na mě působí vulgárně) – leda tak v létě a s lupou.

I začala jsem procházet fotky na instagramu, sledovat tetovací salóny a přemýšlet, co já si to nechám udělat. Po nekonečné rozpolcenosti, jestli jo, nebo ne, a co, mě na instáči oslovila fotka ženy, která měla na obličeji vytetované srdíčko. Malé srdíčko. Proč ne? Ne teda na obličej, ale na přední stranu ramene nad pihu.

A mám ho! Kontaktovala jsem jedno nedaleké tetovací studio a bylo. Zrovna probíhal Tattoo Convention, kam mě zvali, že mi to udělají tam, ale tam já nechtěla. Já potřebuji klid a individuální přístup. Objednali mě na 25. května 2022, takže už to jsou pomalu dva roky, co mi to tam vyryli. A furt to drží :-D

Chtěla jsem to zkusit, tak to mám. Překvapivě to vůbec nebolelo a navíc to má i svou poetiku – nadělila jsem si to ke 40. narozeninám. Takže tetování s příběhem. Podruhé tam ale už nepůjdu. Zas až tak moc se mi tam nelíbilo. Nicméně tatérka u mě získala obrovské plus za to, že navrhla, že mi to tetování může udělat v hnědé, aby to nebylo tak tvrdé. Správně odhadla mou něžnou duši.

Jak ale říkám, podruhé už někam jinam. Říkáte si "Podruhé? Ta ženská je blázen." No jo. Nějak mě to chytlo a od té doby, co jsem zdárně přežila své první tetování, přemyšlím nad dalším. Co si nechám udělat příště? Je to jako mor. Úplně mi to zatemnilo mozek. Přitom nic takového nepotřebuju. Vždyť k čemu to je? K ničemu. Tento článek ale není o smyslu tetování. Tento článek je o tom, že už jedno mám a chci druhé. A už asi vím co. Jen nevím kam si to nechat vytetovat a proto jdu na konzultaci.

Od různých nápisů a folklorních motivů přes šneka, lenochoda a humra mě můj vlastní brainstorming dovedl k tučňákovi. Znáte seriál Pingu? Tak tučňáček Pingu má ještě mladší sestru a ta se jmenuje Pinga. Moje příští tetování bude tedy Pinga.

Šla jsem na tu konzultaci s vlastním návrhem. Původně jsem si myslela, že tam i vymyslíme, kam si to nechám vytetovat, ale to jsme naštěstí vymyslely s kamarádkama. Konzultace byla totiž dost divná. Poslala jsem tři sta korun a pak mi přišla zpráva v tomto znění: "...jenom poprosím abyste dorazila přesně včas (ani dřív o cca 3 minutky, ani později o cca 6 minut) a bez doprovodu..." Neni to divný? Je. Se mi tam přestalo chtít, ale když už jsem poslala ty tři stovky, tak jsem šla. A byla tam o půl hodiny dřív a procházela se na mrazu, abych dovnitř vkročila až přesně v 17:00. Posadily mě na gauč, kde jsem před dalšími dvěma cizími ženami měla hovořit o svých přáních a tužbách. Chtěla jsem Pingu upravit barevně (měla jsem s sebou vlastní, rozuměj z netu ukradený, návrh), což teda po mých naléháních slečna udělala v jakémsi malování na mobilu (já na to "aha, tak to jsem si mohla udělat sama"). Pak jsem teda ještě vypotila velikost a umístění a vypadla jsem s tím, že se zatím objednávat nebudu, že si to ještě rozmyslím. Jako na insta mají tu tvorbu fakt pěknou, na Googlu samé dobré recenze. Proto jsem tam tak moc chtěla. No ale nakonec mě přešla chuť.

Zároveň se mi hlavou furt honila ta cena. Takovejch peněz za takovou blbost, kterou vůbec nepotřebuju a je absolutně k ničemu. Ale zas když se to přepočítá na celej život. Jedna investice a máte to na celý život. Takže je to vlastně hrozně levný :-D

A do toho všeho na mě na insta vyskočilo tetování Pojďte pane, budeme si hrát. Tak tam by Pingu určitě zvládli. Chtěla jsem jim napsat, ale nakonec se ozvalo studio, kde jsem byla na té konzultaci a sami od sebe mi poslali dva krásné profi návrhy. No a já se objednala. Jestli to udělají fakt tak jako na obrázku, bude to bomba.

Střih a mám to za sebou a bomba to není. Skvělý, že u toho na všechno zapomenete... Akorát teda takový detail. Když jsem konečně uviděla výsledek, nebylo to jééé, ale spíš sakra, sakra, sakra. Co teď? Všech red flags nedbajíc, vlastní instinkt ignorujíc, jsem do toho debilního studia fakt šla. A už pod jehlu. Tetování trvalo hodinu a vůbec, ale vůbec nebolelo. Ani na vteřinku to nezabolelo. Nechápu. Celou dobu jsem ležela na břiše a v klídečku si četla. Předtím jsem i tatérku poprosila, aby mi ukázala nějaké svoje práce. Všechno, co mi ukázala, bylo krásný. I to, co vytetovala ženě přede mnou. Viděla jsem tu ženu, jak platí, jak odchází a je šťastná a spokojená. Bez obav jsem tedy ulehla na lůžko a jaké bylo moje překvapení, když jsem se po hodině zvedla a uviděla dílo v zrcadle. Hned jsem jí řekla, že se mi to nelíbí. Ona nic. No tak jsme přidaly trochu barvy do očí, na zobák a na zajíce, a vypadla jsem.

první dva jsou návrhy a to třetí pochopitelně realita

No a co teď s tím? Jít tam na korekci? I když tam bych už radši nechodila. Nebo kontaktovat jiné studio a zeptat se jich, jestli by to nedokázali nějak vytunit. Nebo si to nechat přemalovat úplně něčím jiným? Nebo se na to vyfláknout, když to stejně není moc vidět. Vypadá to totiž, jak kdybych to měla 20 let.

Ukazuju to kolegyni a říkám, že to prostě nějak není ono. A ona prej "Nefíluješ to, co?". Přesně. I am not feeling it.

Kdyby mi bylo 20, tak brečím, že mám hnusný tetování na celý život. Naštěstí je mi jednou tolik a kvůli takovým malichernostem už nebrečím.

 

a zde Pinga po opravě

no už je mi to asi jedno