Zdávají se mi zajímavé věci. A dokonce si je i pamatuju. Většinou to stačí na jeden tweet, takže sdílím na síti X. Tentokrát to ale bylo delší a velice velice originální. Úplné sci-fi. Doufejme teda, že to u sci-fi i zůstane.

Jela jsem do práce. Tady je vidět, že má mysl má ranní cestování do práce stále v živé paměti. A byly doby, kdy byl sci-fi už i ten samotný home office.

Inu jela jsem do práce. Měly jsme sraz s kamarádkou a šly jsme na metro. Vlezeme tam a metro vypadalo úplně jinak. Oni ho za jedinou noc celé předělali. Všechny stanice, všechny tři trasy. Protože přes noc začala válka.

Nahoře nad nástupištěm, jak je ta cedule se stanicemi, tak ta byla dřevěná a jednotlivé zastávky na ní nebyly téměř vidět, protože byly jen vyřezané do toho dřeva s tím, že čitelné to bylo jen s podsvícením, ovšem podsvícená byla vždy jen ta jedna stanice, kde se člověk zrovna nacházel. Největší gól byl ovšem to, že všechny stanice byly přejmenovány. Stejná jména zůstala jen těm přestupním, čili Florenci, Můstku a Muzeu, a podle toho jsme si vypočítaly, kde budem vystupovat.

Nastoupily jsme do soupravy a i ty vypadaly jinak. Sedačky byly modré a umístěny byly po celém vagóně tzv. random metodou - jak kdyby je tam někdo vysypal z pytle. Stará dobrá klasika podél oken s uličkou uprostřed byla evidentně out. Uvnitř byl zřízenec, který každému určil místo. Sedly jsme si na přiřazená místa a v tu ránu se začaly rozdávat zbraně. Každý dostal něco jiného. Na mě vyšel nůž.

Když jsem vystoupila, někde na Butovicích :-), začal mě honit padouch v černém. Všimla jsem si, že co cestující, to padouch. Každý cestující měl svého honiče :-D Šel po mně nějaký ninja a já běžela po eskalátorech s kudlou v ruce. Jenomže já a běh. To nejde dohromady. Navíc po eskalátorech. Tak jsem si všimla, že kdyby chtěl, tak už mě dávno měl. Mrtvou. Ale člověk se přece nezastaví, když ho někdo honí. Běžela jsem pořád dál až jsem svého padoucha setřásla. Byl to asi nějaký slabý kus.

S jazykem na vestě jsem se už opravdu lehkým klusem drala dál, neznámo kam. Míjela jsem takové ty domy, jak mají suterénní okna na úrovni chodníku. A z jednoho takového okna na mě vykoukl stařeček, popadl mě za kotník a zátahl dovnitř. Bylo mi to divný. Je ten děda hodnej, nebo zlej? To jsem nevěděla, ale říkala jsem si, že se tam třeba aspoň na chvíli schovám, že lepší než furt utíkat.

Z dědečka se vyklubal hodný dědeček. Pod suterénem se nacházel ještě sklep. Bylo to podsvětí plné mladých lidí. Hráli kulečník. Nový svět. A já si říkala "aha, tak tady teď budu asi žít".

Mám si prej přečíst Malevil.
 

∴∴∴

A protože poslední roky se tu nový článek objeví asi tak často jako houba na poušti, přidávám ještě jeden bonusový sen.

Někdy před dvaceti lety jsem koupila babiččin byt s tím, že až babička umře, budu tam bydlet já. Jenomže já tam nikdy nebydlela. Bydlela jsem pořád u rodičů a byt po babičce byl prázdný.

A tak jednoho dne ke mně přišla nějaká bytová úřednice s tím, že můj byt se musí dát k dispozici někomu, kdo v něm bydlet bude.

Babička bydlela v Praze, ale na opačné straně než my (já, ségra, naši). Vždycky mi to přišlo jako hrozná dálka, tak asi proto mě v tom snu ani ve snu nenapadlo, že bych se do toho bytu teda nastěhovala.

Úřednice povídá, že aby mi byt zůstal, musím projít testem všeobecných znalostí, který bude probíhat zítra od 9:00 do 23:59. Jiný termín nebyl. Testování bude otevřeno pro jakéhokoli jiného zájemce o byt. Byt dostane ten, kdo bude mít nejvíc bodů. Mně teda přičtou ňáký body navíc za to, že jsem ten byt koupila, takže budu zvýhodněna. Ale pokud skončím s dvaceti bodíky, body navíc mi stejně nepomůžou.

Podařilo se mi do testu nakouknout a viděla jsem otázky z Mezopotámie, Starověkého Říma a Egypta. Takže mi bylo jasný, že nemám šanci.

A jak to dopadlo, to se nikdy nedovíme. V takto vypjatých situacích mě zachvátí stres a probouzím se.
 

∴∴∴

A hele, v noci na dnešek se mi taky něco zdálo. Po vánoční dovolené jsem se vrátila do práce a najednou koukám, že kancelář sdílím s manažerkou marketingu z bývalé práce. Úplná kráva to nebyla, ale stejně jsem ji neměla ráda. Z nové situace jsem byla rozladěná. Až tak, že jsem si říkala, že budu muset skončit. Což by ale bylo velice nemilé, když jsem v té práci byla doteď tak spokojená.

Jo a v tom kanclu jsme měly i spát. Já tam měla králíka, který té kolegyni počůral postel.

 

∴∴∴
 

Jako vyspím se já někdy bez stresu???