Toradjové - Děti hvězd
Mýty o božských bytostech, které sestoupily v dávné minulosti k lidem na zemi, předaly jim své vědomosti- a pak se vrátily zpět do nekonečných vesmírných dálav, nacházíme po celém světě. Hovoří o nich egyptské spisy, indiáni kmene Hopi či Zuni, Mayové, Chacapojové, staré sumerské texty, australští Aboriginové či afričtí Kafirové. Napadá nás, Jak je možné, že jsou si všechny tyto legendy tolik podobné? Stejnou filosofii najdeme i u vzdálených Toradjů na Celebesu.
Celebes, zvaný též Sulawesi, se rozkládá na západ od Nové Guineje a na východ od Bornea. Patří k Indonésii a k největšímu souostroví na světě, tvořenému řetězem ostrovům, které se prostírají v délce více než pěti tisíc kilometrů podél rovníku. V průběhu mnoha tisíciletí a také rozmanité přírodní podmínky vytvořily na Celebesu tak pestrou paletu kultur a životních stylů, jaké nenajdeme nikde jiné na Zemi.
V současnosti tady žije na tři sta padesát samostatných etických skupin, z nichž každá má svůj jazyk, kulturu a náboženství. Přestože se sem přistěhovalo během tisíciletí mnoho různých národů, v odlehlých údolích Celebesu si lidé stále uchovávají svůj prastarý způsob života, protože nepřístupná hornatá krajina chránila zdejší obyvatele před portugalskými a nizozemskými kolonisty.
Jako první pronikli na území Tana- Toradja Nizozemci. Dva roky se jim Toradjové statečně bránili, ale nakonec evropská technika zvítězila. V roce 1913 pak následovali vojáky misionáři a také úředníci orgánů územní správy. Přestože se dnes hlásí většina zdejšího obyvatelstva ke křesťanské víře, jejich tradice se změnily jen nepatrně. Ta část Roradjů, která dnes praktikuje původní náboženství svých praotců, věří komplikovanému příběhu o stvoření světa, v němž hrají hlavní úlohu nejrůznější bohové.
Tito lidé věří, že po skončené životní pouti se duše člověka ubírá do puji- tajuplného místa na západě, nacházejícího se mimo planetu Zemi. Sami Toradjové se považují za "děti hvězd."V jejich mytologii se tvrdí, že bohové kdysi sestoupili ze souhvězdí Plejády a přivedli na Zemi jejich předky. Dodnes tanečníci zpívají při pohřebních obřadech o zemřelém tyto verše:
"Jeho zrození připomínalo zrození Měsíce a jeho příchod se podobal příchodu Plejád. Tehdy byla proražena díra do oblohy."
Jedno je jisté: odchod nebožtíka na onen svět není u Toradjů nic jednoduchého: příbuzní se často zadluží či vydají celé své jmění, aby se jeho duše mohla odebrat na pouť ke hvězdám a mohla překonat i hvězdnou pláň. Přitom musí být dodrženy určité rituály. Mladí muži vytvoří kruh, všichni si dotýkají malíčky a při pomalém tanci ve směru hodinových ručiček mění pozvolna rozestupy mezi sebou. Tanečníci se pohybují se zavřenýma očima v rytmu doprovodné písně, která je uvádí do stavu vytržení, ve kterém se pokoušejí navázat kontakt s minulými i budoucími generacemi. Zvláštními pohyby přitom " uhlazují povrch neviditelného vodstva v prostoru, aby ho nebožtík mohl překonat a vydat se ke hvězdám.
Předkové nesmí ani v jiném světě trpět nedostatkem a proto jim musí pozůstalí přinášet bohaté oběti. Pomocí nožů, které poněkud připomínají meče, jsou vybraným obětním buvolům proříznuty krční tepny, stejně tak jsou obětována kuřata a vepři. Duše zvířat budou mrtvého provádět na jeho dlouhé cestě.
Tato masová jatka mohou ale uvést do bídy celé rodiny- a protože je každý dar zaznamenán, jednoho dne, až sám dárce zemře, dědicové po zesnulém tyto "dárky" zase vrátí. Když končí slavnost, Toradjové zpívají o tom, že se zesnulý vystoupí na nebe a stane se tam součástí hvězdné konstalace. Tam bude navždy přebývat u bohů. Proč asi všechno toto Toradjové dělají?
Toradjové tvrdí, že v šerém dávnověku přistáli jejich pradávní předkové z hlubin vesmíru na mystickém ostrově Pongko. O několik staletí později prý byli ohrožováni jakousi flotilou lodí s neznámými bojovníky na palubě- a když se Toradjové nalodili, aby se s nimi utkali, přihnala se bouře, která je nakonec zahnala k Celebesu. Toto potvrzují i archeologické nálezy z prehistorických dob. Toradjové posléze zamířili do hornaté části ostrova a své území nazývali oblastí, která je "kulatá jako měsíc a má tvar Slunce".
Etnologové proto zastávají názor, že Toradjové dodnes staví své domy, pro které jsou příznačné podivné sedlové výběžky, jako ztělesnění lodí, které je donesly kdysi ke zdejším břehům. Ale mýty Toradjů hovoří zcela jinak: tvar domu souvisí s vesmírem a s ptákem, to znamená s létáním! Úkolem domu je tedy symbolizovat vesmír. Dalším symbolem vesmíru je sluneční kolo a také kohout na štítu, jehož hlava souvisí se souhvězdím Plejád a tělo s Orionem a Siriem.
Přední štít domu je označován jako "brána bohů" a další část fasády jako "cesta bohů". Sami Tjsou dodnes přesvědčeni, že bohové, kteří přistáli v hvězdné lodi z kovu na území Tana- Toradja, vysunuli přední schůdky a vystoupili na pevninu. To vše se prý událo před padesáti generacemi, což je odhadem 1200-1500 let.
Božský Tamborolangi se tehdy oženil s ženou jménem Sandabilig. Tamborolangi stále létal mezi Zemí a hvězdnou oblohou, ale jednoho dne prý " neovládl svůj hněv a schody do nebe" zničil. Tak prý se obydlí Toradjů stalo napodobeninami jeho hvězdného plavidla z Plejád na naší planetu. Vzpomínáte si ještě na takzvané kulty " cargo", (angl. zboží), které se u přírodních národů udržovaly v 19. a ve 20. století, a které měly za výsledek téměř dokonalé napodobeniny moderní techniky, jako jsou vysílačky, gramofon, hydroplán, fotoaparát, letadla či kapesní svítilny? Podobnost s těmito rituály a představami Roradjů je více než fascinující.
Faktem je, že se nezvyklý stavební vzor u Toradjů nadobro ujal - a ve slavnostních nápěvech, které se prozpěvují za účelem obnovy domu, se dodnes popisuje jako "stavba ze železa", která byla vytvořena v kosmu!"Zdá se tedy, že před tisíciletími museli Toradjové zažít něco vskutku neobvyklého. Navázala s nimi styky zřejmě nějaká vyspělá kultura, která přistála na jejich území, ale oni tyto bytosti pokládali za bohy. Dodnes jsou proto přesvědčeni, že se jejich "zesnulí vracejí zpět ke hvězdám." Tradice Toradjů jsou proto dnes pokládány za důkaz o možné návštěvě božských astronautů na Zemi.