Všichni jsme si dosud mysleli, že penicilin, (plíseň z rodu Penicillium), který objevil zcela náhodou skotský lékař Alexandr Fleming (1881-1955) v roce 1928, je ryze moderním vynálezem.

        V poslední době se ale naopak ukazuje, že tento jeden z nejdůležitějších lékařských objevů, za který Alexandr Fleming právem získal v roce 1945 Nobelovu cenu, pochází z doby před několika tisíci lety.  Vše začalo v době, kdy britský archeolog George Smith (1840-1876), který prováděl vykopávky v Udolí králů v Egyptě, nalezl během jedné ze svých expedic tajemný papyrus, pocházející z 11. dynastie, tedy přibližně z let  2137-1994 př. n. l.

         Po jeho rozluštění se ukázalo, že staří Egypťané měli tehdy- více než před 4000 lety přímo neuvěřitelné znalosti léčebných prostředků.

         Zajímavá je zejména pasáž, kdy se papyrus zmiňuje o tajemných léčivých plísních, které se předepisují pacientům při ošetření různých poranění, špatně se hojících a hnisajících ran, tedy tam, kde hrozí vznik bakteriální infekce.

         Celkový popis je dokladem, že tito lékaři před několika tisíci lety věděli, že existují plísně, které mají charakter antibiotik. V jedné kapitole se hovoří o také o plísni, vyskytující se ve stojatých vodách, na masu či na chlebě, která se na rány přikládala.

         Otázkou ale je, jak ale mohli Egypťané vědět, že v plísních jsou léčivé látky, které nelze postihnout pouhým okem, ale k jejich nalezení je nutné použít mikroskop? Obvyklé tvrzení vědců, že jde o dlouhodobé zkušenosti, založené na léčebném pozorování, v tomto případě tedy nelze použít. Jak ale mohli Egypťané disponovat takovými vědomostmi?

         Pocházel snad i objev penicilinu od boha Thovta, který své vědomosti předal kdysi egyptským kněžím?