Samostatnou kapitolou, která se váže k nejzáhadnějším místům v Americe, je tajemný Kaňon Chaco, vinoucí se vyprahlou šalvějovou zemí, kde se bez varování zvedají písečné bouře, na jihozápadě Spojených států v Novém Mexiku. Je dlouhý 19 km, široký 1,6 km a před více než tisíciletím zde sídlil záhadný národ Anasazijů. V 11. a ve 12. století n. l. tady podle odhadu archeologů bydlelo více než 1200 těchto indiánů. V dobách, kdy prostí lidé v Evropě žili v primitivních chatrčích vyrobených ze dřeva a došků, bydleli obyvatelé kaňonu Chaco v důmyslných městských komplexech, vybudovaných z kamenů.

        Tito lidé zhotovovali koše upletené tak těsně, že dodnes udrží vodu a neobyčejné geometrické vzory, kterými zdobili svou keramiku, jsou svědectvím vysoce uměleckého cítění. Také všechny budovy zde mají stěny propustné a geometricky dokonalé. Turisté sem dodnes přicházejí, aby viděli pozoruhodná města, ležící na severním konci kaňonu zvaná Velké domy. Patrový Velký dům s velkými prohnutými zdmi a s 37 obřadními kivami kdysi dominoval životu společenství v kaňonu Chaco.

       Z devatenácti těchto domů vzbuzuje ale zcela jistě největší obdiv Pueblo Bonito- tedy doslova "hezká vesnice". Ta začala kolem roku 1000 vznikat nejprve jako hrozen dvaceti místností, ale kolem roku 1150 n. l. se rozrostla ve veliký v komplex 800 vzájemně přilehlých místností ve čtyřech patrech nádherně opracovaného zdiva. Symetrie a geometrická přesnost různých stavebních fází naznačují vysoký stupeň ústředního plánování. Pueblo Bonito prý představuje- naše místo ve Vesmíru - a mělo ještě jiný účel: Podle všech známek je totiž jisté, že zde Anasazijové pozorovali pohyby Slunce a Měsíce.

           Každá komunita v Chacu měla svou "kivu" - do země zapuštěnou komoru s ohništěm uprostřed a se střechou z polen. Podle vykopávek, prováděných v Pueblo Bonito, se zde nacházelo takových "kiv" celkem 37. Otvor ve středu střechy sloužil současně jako vchod a také se jím vypouštěl kouř. Ukazuje se, že zdejší kruhové stavby jsou podle archeologů ještě mnohem starší, někteří zastávají dokonce názor, že by mohly být staré 5200 let. O tom, že se zde prováděla i řemesla, svědčí zbytky hrnčířských nástrojů a tkalcovských stavů.    

       Ti, kdo chodili do "kivi", prováděli rituály, - o kterých dnes již nevíme téměř nic - a které ovládaly duchovní život Anasazijů. Pomocí těchto rituálů, nazývaných "křišťálové oko,"prý Anasazijové překonávali prostor a čas a dostávali se do jiné dimenze. Chaco kaňon je proto podle jejich slov: "místem seslání učení od národa z hvězd". Podle starobylých mýtů se Anasazijové setkali bytostmi z hvězd, které sem přicestovaly časovou bránou, vytvořenou během těchto záhadných rituálů.

       Větrací šachta, označovaná jako "tunel duchů" a rovněž podzemní charakter "kivy" naznačuje, že anasazijské náboženství zahrnovalo čerpání energie, kterou lze získat ze země. Tuto energii mohli spatřovat, pokud byl obřad proveden správně, v podobě "blahodárných duchů" - ti pak procházeli takzvaným "tunelem duchů."

         Roku 1889 objevil obchodník Richard Wertherill a jeho bratranec Charlie Mason Útesový palác- jedno z mnoha společných obydlí Anasazijů v Mesa Verde v Coloradu. Sem pravděpodobně přicházeli Anasazijové za rituálními, politickými i obchodními účely. Nikdo neví, co se v Mesa Verde vlastně odehrálo, přesto je zřejmé, že koncem 13. století byl komplex zdejších skalních příbytků již opuštěný.

       Ohromný převis ve stěně kanonu kryje dodnes zříceniny Útesového paláce, který obsahoval kdysi více než 200 místností a 23 kiv - a byl místy i čtyřpodlažní!  Největší záhadou Anasazijů je ale důvod jejich rychlého a tajemného zániku.

       Ještě počátkem 12. století představoval lid v kaňonu Chaco vrchol anasazijské kultury, ale kolem roku 1150 n. l. skoro nadobro tento národ zmizel. Byla snad důvodem konce této zvláštní civilizace neúroda a také sucho? Jedno je jisté, ten malý zbytek obyvatelstva opustil svá sídla a migroval na jihovýchod, kde později zcela splynul s předky kmene Hopi a Zuni. Tak záhadně zanikla ve svém rozkvětu jedna z největších kultur předhispánské Ameriky. Nikdo ale dodnes nevysvětlil, proč obyvatelé kaňonu tak náhle zmizeli.

     Další záhadnou kulturou s podivnými pověstmi je kultura Chachapojů, která se kolem roku 1000 rozvíjela na severovýchodních svazích peruánských And, v pánvi Utcubamba.

       Původ tohoto indiánského národa, jehož příslušníci se prý vyznačovali světlou pokožkou a nezřídka i světlými vlasy, zůstává stále zahalen tajemstvím a pro současné antropology je dosud nevyřešenou záhadou.

         Tito indiáni zbudovali v nadmořské výšce 3000 metrů mohutnou hradní pevnost Kuelap. Je dlouhá 700 metrů, její stěny jsou vysoké 19 metrů - a Chachapojové na ní při stavbě potřebovali celkem 100 000 kamenných kvádrů. Pro představu:  Je to třikrát více, než kolik jich použili Egypťané při stavbě Cheopsovy pyramidy.  Hlavním městem Chachapojů bylo podle všech známek nedávno objevené město Gran Vilaya, které bylo celým městským komplexem, v němž bylo 20 000 budov.

         Je známé, že Chachapojové byli, kromě jiného, také velmi dobří válečníci. V 15. století ale podlehli Inkům, a to krátce před tím, než Peru dobyli Španělé. Inkové natolik oceňovali jejich bojové umění, že je najímali jako své osobní strážce.

         Další město, o kterém archeologové tvrdí, že by mohlo být hledaným městem Cajamarquilla, nalezl poměrně nedávno známý americký archeolog a průzkumník Gene Savoy (narozen 1927), ve východním Peru- v dosud lidmi nedotčené části deštného pralesa. Podle kosterních pozůstatků se dá soudit, že tito indiáni byli opravdu vysocí, světlé pleti. Jak se sem ale tito světlovlasí lidé vlastně mohli dostat?

       Zajímavé mýty se vyprávějí ve vzdáleném Peru. Všude tady se lidé, pocházející ze starověkých civilizací domnívali, že kdysi udržovali kontakt se zázračnými tvory z vesmíru, kteří byli rovněž v mnoha případech jejich učiteli. Na svých chrámech, výrobcích a keramice zobrazovali slunce, měsíc, hvězdy a jiné planety, což samozřejmě utvrdilo archeology v přesvědčení, že tyto staré indiánské národy patřily k "uctívačům Slunce a hvězd".

        Všechny zdejší mýty ale dosvědčují pravý opak: indiáni nevzývali nebeská tělesa, nýbrž hvězdné bytosti, které sídlily v nekonečných nebeských výškách.

        Ukázkovým příkladem tohoto omylu jsou báje kmene Chimů. Stejně jako například Uruové, Zuni či Hopiové, věří i Chimové, že "první lidé přiletěli na Zemi ze vzdálených hvězd".  Toto přesvědčení bylo u zdejších lidí tak hluboce zakořeněno, že ještě několik století po dobytí Peru španělskými dobyvateli – a samozřejmě také po přijetí křesťanství, - musel arcibiskup vydat přísné nařízení pro kněze v této oblasti. V něm hovoří o tom, že mají ve svých farnostech tvrdě bojovat proti názoru indiánů, že jejich předkové pocházejí z vesmíru, nebo ještě lépe řečeno z hvězd!

       Ani tento argument však není schopen dokázat, aby archeologové, antropologové a etnologové a historici vzali v úvahu fakt, že se legendy o návštěvách z vesmíru nedají jen tak lehce shodit se stolu a prohlásit je za výtvory fantazie či důsledky drogového opojení indiánů, stejně tak, jako běžným přírodním jevům! Asi nejlépe tento problém vystihl profesor Rolf Ulbrich z Berlína, když řekl:
      "Od doby, kdy si dokážeme pomocí techniky sami vyrobit vše, co potřebujeme a čeho se obáváme, zeslábl nás zájem o hmotné a duchovní podněty zvenčí. Bohové a jiní podobní tvorové, kteří svého času z neznámých důvodů sestoupili na Zemi a promlouvali s lidmi, patří dnes už jen do světa bájí a pohádek. Zazdili jsme je jako pouhou vzpomínku do chrámů, klášterů a zámků. Smějí přebývat pouze tam, ale už nám nic neříkají. Nepřejeme si, aby tito tvorové u nás znovu zakotvili – i kdyby to mělo být jenom duchovně. Vzhledem k tomu, že v současnosti neexistuje žádný vědecky prokázaný styk lidstva s mimozemšťany, vyvozují z toho představitelé geocentrické logiky, že podobné kontakty neexistovaly ani dříve, ani v budoucnosti. Bohové mnoha náboženství se šmahem odkazují do říše bájné mytologie.

        Člověk neguje své dějiny, zkušenosti a náboženství, protože si chce připadat moderní. Ovšem zapomíná přitom na skutečnost, že bez minulosti nemůže existovat ani budoucnost."