Dějiny lidské civilizace prý ovládají géniové, kteří mají nevídané znalosti a schopnosti. Postupně objevujeme nápadné souvislosti, které vzbuzují mnoho nezodpovězených otázek. Kým byli tito záhadní mudrci a odkud přišli ke svým vědomostem? Byli to obyčejní smrtelníci nebo nesmrtelní učitelé?

Nejzáhadnější postavou starověkého Egypta je mudrc, stavitel, astronom, matematik i státník Imhotep, který žil asi 2600 př. n. l.  O tom, že byl skutečnou historickou osobností a že opravdu žil, svědčí podstavec sochy faraona Džosera, který byl nalezen při vykopávkách v okolí Džoserova komplexu v Egyptě. Zde je zvěčněno Imhotepovo jméno a jeho tituly: Strážce pečeti Dolního Egypta, první po králi Dolního Egypta, Správce velkého paláce, Největší z velekněží, Dědičný pán atd.

Jsou s ním spojeny i nadpřirozené schopnosti a dovednosti? Z jeho životních osudů jsou nám známy jen pouhé útržky. Kde přišel ke svým nevídaným poznatkům? J e pravdou, že Imhotep řídil ve své době život a veškeré dění v celém Egyptě. Egyptologové mu připisují obrovské zásluhy o rozvoj této země. Podle dochovaných zápisů měl i nevídané lékařské vědomosti a dovedl rozpoznat a léčit více než 200 nemocí.

Ovládal chirurgii a stomatologii. Jeho znalosti byly na tehdejší dobu přímo neuvěřitelné. Kde je asi tajemný Imhotep mohl načerpat? Také jako stavitel je naprosto geniální. Jsou mu přisuzovány první egyptské sochy tesané z kamene a stavba stupňovité Džoserovy pyramidy v Sakkáře.   

Egypťané, Féničané, Řekové i Římané ho považovali ve své době za ztělesněného boha.

Ztotožňují jej se samotným slavným egyptským bohem moudrosti  Thovtem a jsou mu připisovány i vlastnosti a podoba bájného egyptského mága Herma Trismegista. Je mu také proto připisováno i vytvoření tajemné Smaragdové desky. Tato deska- latinsky Tabulla smaragdit -je po celá staletí základním pramenem tajemných poznatků všech alchymistů světa. Je nezbytná pro výrobu elixíru mládí a zlata. Pomocí ní mohou prý vyvolení dosáhnout osvícení.

Další tajemnou postavou je biblický prorok Nathan. Tento učenec žil v Izraelském království přibližně v roce 1000 př .n .l. a byl podle dochovaných legend rádcem samotného krále Šalamouna. Původně byl rádcem krále Davida. V mnohém mu pomohl. Pokáral ho za jeho cizoložný vztah ke krásné Bethsabee a odvrátil pokus o státní převrat.

Posléze dláždil cestu k moci o králi Šalamounovi. Spolu s ním dokáže, že izraelské království vzkvétá a prožívá svůj zlatý věk. Vytváří nové zákony a dokonalou státní správu. Izrael je v té době, dá-li se to říci dnešním výrazem, moderní stát s vyspělou společností. Také řemesla, věda a umění jsou na nebývalém vzestupu. Podle legend daroval Nathan králi Šalamounovi magický prsten, označovaný jako Šalamounova pečeť. A jen díky Nathanovi vznikl proslulý chrám v Jeruzalémě.

Podle Bible sepisuje ještě kroniku vlády králů Davida i Šalamouna a pak náhle z dějin mizí. Neznámé je i místo jeho posledního odpočinku.

 

Také bájný čaroděj Merlin je záhadnou postavou evropských legend:Je to právě on, který po boku Krále Artuše dokáže udělat ze zpustošeného britského království kvetoucí zemi. Je prý neviditelný, dokáže kouzla vysoké magie. Vidí budoucnost i minulost. Lidé ve středověku tvrdí, že dokáže všechno.

"Panoval názor, že pomocí nadzemských sil postavil kamenný kruh ve Stonehenge", píší v knize Mágové a temné síly bratři Johanes a Petr Fiebagovi z Nizozemska.

Odborníci se celá léta domnívali, že Merlin je jen postavou z legend, ale poslední výzkumy dokazují, že šlo opravdu o historickou osobnost.

Britský historik Nikolai Tolstoy v knize Hledání Merlina připouští, že Merlin opravdu žil. "Neexistuje žádný důvod, proč odmítnout středověkou víru, že v 6. Století v severní Británii působil významný prorok jménem Merlin. Měl rozhodující úlohu v světských záležitostech a bděl nad osudem britského monarchie. Byl to básník a prorok," píše Tolstoy. Kdy a kde se Merlin narodil, není známo. Zrovna tak nevíme nic o tom, kde leží jeho hrob. Mizí stejně záhadné jako ostatní dávní geniální učitelé panovníků. V anglických legendách žije dodnes- a možná, že tomu tak i skutečně je- Merlin nesmrtelný na sebe dokáže vzít tisíce podob.

Připomíná další osobnosti dějin, které vystupovaly jako poradci a přátelé velkých panovníků a vládli nadlidskými znalostmi a mocí, tvrdí Peter a Johanes Fiegbagovi.

Další pozoruhodnou postavou v dějinách je mág Michael Scottus,- někdy též Scot nebo Scotta. Stejně jako král Artuš nebo Šalamoun měl i německý panovník Fridrich II. Svého rádce. Michael Scotta žil ve 13. Století v Itálii a v Německu.

Podle historických pramenů ovládal řadu světových jazyků a dokonce i arabštinu. Na svou dobu to byl výborný astronom, matematik, astrolog a talentovaný lékař. Je autorem mnoha vědeckých a magických spisů a překládal také arabská a řecká díla do němčiny. O jeho magických schopnostech kolují dodnes legendy

Dokázal při jen silou své vůle rozeznít zvony v Paříži v katedrále Notre Dame.  Jak popisují bratři Fiebagové, dokáže Scotta i skutečné zázraky: "Spontánně pozval všechny své přátele na hostinu a shromáždil je před zcela prázdnými stoly.  Náhle se však objevily na stolech pokrmy, a nápoje a Michael Scottus  řekl:

"Toto zde pochází z tabule anglického krále a toto zde z tabule krále Francie!"

Scottovi je připisováno i autorství největšího stavebního díla, které nechal zbudovat císař Fridirich II – hrad Castel del Monte.

Tato záhadná stavba snese srovnání  s tak mytickými stavbami  jako byl kdysi Kamelot Krále Artuše či proslulý Šalamounův chrám.  Castel del Monte se nachází v jihovýchodní Itálii, v nadmořské výšce 540 metrů nad mořem. Jeho stavba probíhala od roku 1229 do roku 1240. Jako materiál byl použit místní růžový a bílý vápenec spolu s bílým mramorem. Celek ovládá magické číslo osm:  Hrad má tvar osmihranu, má osm věží, rovněž ve tvaru osmihranu, osmihranné nádvoří a osm schodišť.

Do jeho zdí bylo zašifrováno mnoho astrologických a algebraických symbolů. Jako měřítko byl při stavbě použit egyptský loket a poloměr hradu tvoří skoro délku strany Velké pyramidy v Egyptě, tedy 232,92 metru. Již celá staletí se snaží vědci odhalit tajemství, jež tato stavba skrývá.

Astronomka Marie Simonetta  Resta spolu s kunsthistorikem Nedim  Caetano Mongellim tento hrad v posledních letech zkoumali a odhalili, že jsou zde skryté odkazy na Cheopsovu pyramidu v Gíze, katedrálu Chartres ve Francii a na Šalamounův chrám v Jeruzalémě. Další výzkumy nám přinesou jistě ještě mnoho překvapení.

Jak vlastně Michel Scotta zemřel, také nevíme. Existují záznamy, že zemřel v roce 1236 na císařském dvoře, když prý na něho při motlitbě v chrámu zřítil kus zdiva. Podle jiných pramenů ale skonal až v roce 1291 v kostele anglického opatství Holme Cultram. Která z těchto zpráv je pravdivá, ale nikdo neví. Také jeho hrob nebyl dosud nalezen.

Další záhadou je nalezený spis označovaný jako Magická kniha Michaela Scotta,která se prý nachází v Univerzitní knihovně v anglickém Manchesteru.

Na titulu knihy je uvedeno jméno autora, místo a datum dokončení:Michael Scott, Praha v Čechách, 12. únor 1261.

V 18 a 19 století se objevuje další významná osobnost nesmrtelný hrabě ze Saint- Germain. První záznamy o něm pocházejí z roku 1740. Podle historických pramenů ovládá tento génius dokonale francouzštinu, arabštinu, portugalštinu, angličtinu, němčinu, italštinu, ruštinu, arabštinu, čínštinu, perštinu, hindštinu a několik mrtvých jazyků, hovoří plynně čínsky a arabsky a není mu cizí ani staroindický text.

Podle historických pramenů byl tento muž zároveň vynikající alchymista, umělec, básník, vědec a diplomat. Je vynikajícím zlatotepcem a klenotníkem a má neuvěřitelné znalosti z metalurgie.

Je rovněž výborný spisovatel, který vytvořil okultní dílo s názvem "Nejposvátnější  trinosofie.", jež je považován o za jednu z nejvýznamnějších knih o mystické tradici západu. Kromě toho ovládá hru na mnoho hudebních nástrojů a skvěle maluje.

Místo peněz nosí stále u sebe hrst diamantů a je vždy vybraně oblečen. Je vítán proto v  šlechtických kruzích, u vídeňského dvora i v Paříži. Podle svého vlastního je tvrzení je stár 3000 let. Znal prý s i s Pilátem Pontským a od babylonského panovníka Kýra dostal darem magickou Mojžíšovu berlu, s jejíž pomocí se stal jedním z nesmrtelných iluminátů. Měl prokazatelně i jasnovidné schopnosti, kterými mnohokrát udivovat své současníky.

Toto se ovšem neslučuje s průběhem jednoho lidského života. Na rozdíl od šarlatánů mu však jeho neskutečné schopnosti nelze upírat. Například jeho lékařské znalosti, které prokazoval při léčení konkrétních lidí, by se mohly uplatnit i v dnešní době.

Je pravda že o něm kolovalo množství neuvěřitelných, leč zaznamenaných historek. Například na jednom večírku se hrabě dostal do hovoru s hostitelkou hraběnkou von Gregoryovou. V té době hrabě působil dojmem muže ve středních letech.

"Hrabě, zeptala se hostitelka, neviděla jsem Vás v Benátkách, když tam můj zesnulý muž byl vyslancem? Nebo to snad byl váš pan otec?

"Ne", odpověděl hrabě," já sám jsem měl to potěšení se s vámi setkat. Na vaši krásu jsem dodnes nezapomněl."

Hraběnka ovšem byla tehdy velmi mladá dívka, ale on vypadal stále stejně. "Jak je to možné?" Otázala se ohromná hraběnka. Madame, zněla odpověď, já už nejsem zrovna mladý muž. Dlužno dodat, že k popisovanému setkání došlo před sedmdesáti lety. Jeho zvláštností bylo i to, že nikdy nic nejedl. Svému příteli Giacomu Casanovovi k tomu řekl:"Moje potrava se nehodí pro lidi."Co tím mohl hrabě myslet?

Byl tedy hrabě ze Saint –Germain opravdu nesmrtelný?

A mohl být snad opravdu jedním z Devíti neznámých, jak o nich vypráví jedna z nejstarších a nejdiskutovanějších legend světa? Tuto společnost prý založil před 2000 lety indický císař Ašoka , vládce Maurijské říše. Zprvu se snažil stejně jako ostatní panovníci před ním, vést výbojné války a obsazovat nová a nová území, aby rozšířil svou říši. Po jedné obrovské bitvě však prohlásil, že již nikdy nebude vést války. Jako jeden z mála tento panovník poznal, že lidský život je nesmírně cenný a proto se nesnažil vnucovat národům na svém území jiné náboženství, než jaké uznávali a zavedl i zákony. postihující špatné chování ke zvířatům. Představitelé spolšnosti Devíti neunámých měli za úkol uchovávat a stále rozšiřovat všechno vědění světa pro další generace a střežit je před nepovolanými.  Tito výjimeční zasvěcení mužové mezi sebou komunikovali umělým jazykem a své vědomosti čerpali z devíti  tajných knih. Každý z nich opatroval jednu knihu, které se neustále opisovaly a přidávaly se do nich stále nové a nové poznatky. Každá kniha představovala jednu oblasti lidského vědění:

První kniha byla nejnebezpečnější ze všech, protože obsahovala umění propagandy, psychologie a vedení války. Druhá pojednávala o fyziologii lidského těla, třetí o mikrobiologii, čtvrtá kniha prozrazovala tajemství transmutace- tedy přeměny jednoho prvku v jiný.

Pátá se zaobírala komunikací všeho druhu, šestá kniha odhalovala podstatu gravitace. V sedmé byla pak soustředěna veškerá kosmogonie. Osmá pojednávala o světle a devátá o evoluci druhů a světových civilizacích.

Proto se objevily hypotézy, že výjimeční, všestranně nadaní lidé, vymykající se své době -jako například Leonardo da Vinci či hrabě Saint Germain – mohly být členy této společnosti nebo s nimi měli nějaké blízké styky.

Čerpali odtud tedy své udivující schopnosti a znalosti, které je vynášely vysoko nad jejich současníky? A existuje snad společnost těchto nesmrtelných Devíti neznámých do dnešních dnů?