Jak vlastně vznikl člověk aneb „Velký třesk mozku.“ „Věda prostě nemůže jednoduše zametat pod stůl fakta, která vypadají nezvykle a která neumí vysvětlit.“ Alexis Carrel (1873-1944), lékař, biolog a nositel Nobelovy ceny Ať se nám to líbí, nebo ne, obýváme planetu plnou záhad. Všechno je totiž mnohdy zcela jinak, než by mělo být. Jednou z nejdůležitějších otázek, kterou si lidstvo klade již odpradávna, je samotná naše existence, tedy – vznik a vývoj člověka. Všichni víme, že před zhruba 50 000 lety nastal v lidské inteligenci podstatný - a dosud nevysvětlený zlom. Někteří vědci označují proto někdy tento okamžik jako „velký třesk mozku“. Právě tehdy jsme se stali lidmi. Miliony let před tím se lidé pohybovali po naší planetě, jak nás ve škole učili, jen jako nevědomá stvoření, zimomřivě se choulící v neútulných jeskyních - a vydávající občas neartikulované zvuky. Pojednou však došlo k záhadné změně. Ta měla za následek to, že se na naší planetě objevil intelektuálně vyspělý člověk, který, kdybychom ho tehdy potkali, by se celkem ničím nelišil od dnešních obyvatel Země. Kde se asi vzala tato „jiskra“ vědění? Pro tento fakt ale zatím vědci nenašli, přes veškerou snahu, žádné rozumné vysvětlení. Je jisté, že Homo sapiens, který se v té době vyvíjel v Africe, začal pojednou zpracovávat informace úplně jinak, než před tím. Napadá nás, proč se tak stalo? Odpověď je jednoduchá: Bylo to proto, že se v jeho genetické výbavě, která je zároveň i nejsložitějším paměťovým zařízením ve vesmíru, objevil gen, který mu umožnil rozdělávat oheň a používat nástroje. Potud je nám vše jasné. Ovšem nevíme to nejpodstatnější: Tento gen se totiž u lidí vyskytl zcela náhle, -a co je podstatné – bez předchozího vývoje, tedy doslova odnikud. U lidského druhu se začaly objevovat pojednou primitivní zbraně, první jeskynní malby - a také počátky řemesel a hrnčířství. A všechny tyto dovednosti se vynořily odněkud z neznáma, naráz a bez zjevných důvodů. Nikdo, ani dnešní zkušení biologové, neumí vysvětlit, proč se vlastně kapacita lidského mozku za pár tisíc let tak zvýšila. Miliony let předtím se tito „lidoopové“ nenaučili téměř nic a tu najednou, pod jakýmsi kouzelným vlivem, „ zmoudřeli?“Chybějící mezičlánek, (neboli „missing link“), který tvoří přechod od primitivního člověka k dnešnímu, se stále nenašel. Možná prostě proto, že ho naše planeta nemůže poskytnout. Podle názoru některých vědců určitě brzy zjistíme, že někdo zasáhl do naší DNA. Archeologové se s vědci kupodivu v této otázce shodují. Tedy, všichni souhlasí alespoň s tím, že v té době udělalo ve svém vývoji zatím nevysvětlitelný pokrok. Kdo asi zavinil tento vývojový skok? Kdo nás naučil myslet? Při rychlém rozvoji lidské inteligence se tehdy ale rozvíjelo ještě další, neuvěřitelně složité zařízení: Lidská řeč. Řeč je v živočišné říši něčím naprosto unikátním a ojedinělým. Mimochodem, hrtan opic, například lidoopů, kteří by měli být podle tvrzení vědců našimi blízkými příbuznými, je totiž velmi odlišný. Právě díky řeči je člověk schopen nejen komunikovat s ostatními, ale i zpívat- a také definovat abstraktní pojmy. Tyto pojmy pak pomohly tehdejším lidem pochopit svět, prostírající se okolo nich. Archeologové hledají marně odpověď na tuto otázku, proto se snaží nalézt alespoň hmotné důkazy, které by mohly svědčit o nějakém pozvolném vývoji. Do dnešní doby byla naprosto neochvějně uznávána Evoluční teorie, jejímž autorem je britský přírodovědec Charles Darwin (1809-1882), který vydal v Londýně roku 1859 dílo s názvem „O původu druhů cestou přírodního výběru.“ Základním pilířem této teorie je tvrzení, že po mnoha přechodech od jednoho živočišného nedokonalého druhu k dokonalejšímu, který se dokázal lépe přizpůsobit prostředí, se podařilo souhrou šťastných náhod dojít až ke stvoření, zvanému Homo sapiens – tedy k člověku. Ve světle poznatků z poslední doby se však ukazuje, že se vše odehrálo poněkud jinak.