Většina egyptologů a archeologů si jistě nedokáže představit, že by staří Egypťané mohli být obeznámeni s genetikou. Přesto zela jasné důkazy, že Egypťané o této oblasti dobře věděli, existují ve dvou egyptských papyrech, které se zabývají lékařskými otázkami. První z těchto textů objevil norský historik lékařství Georg Ebers (1837-1898) v Luxoru, proto je dne známý pod názvem Ebersův papyrus - hermetická kniha o lékařských znalostech starých Egypťanů. Na pruhu papyru širokém 30 centimetrů a dlouhém 20 metrů je zde například pod číslem 554,739 a 746 zapsáno pojednání o ošetření chrupu. To nejzajímavější však zachycuje první a kvalitní překlad, který učinil historik lékařství Benjamin Ebbeall, který své dílo zveřejnil v roce 1937. Podle tohoto překladu se v papyru hovoří o tom, že lidské tělo obsahuje celkem 46 nádob, a kromě toho krev, semeno, hlen, moč, dech života a dech smrti. Otázka zní: Nemohou být tyto nádoby 46 chromozomy, které tvoří genetickou výbavu každého člověka? A mohli Egypťané tyto chromozomy znát? Navíc v odstavci nazvaném „Lékařovo tajemství“ je zmiňováno dalších „22 nádob,“které se nacházejí v lidském těle. Jsou uvedeny v 11 párech- pro lékaře jsou zajímavé tím, že údajně obsahují zdroje některých nemocí. Je možné, že by těmito „nádobami“ mohly být míněny aminokyseliny? Ty jsou přece základními stavebními kameny organismu a naše moderní věda dospěla ke stejnému závěru – vědci jich napočítali rovněž 22. Kuriózní je, že aminokyselina očíslovaná jako 21- selenocystein- byla objevena teprve v roce 1986 a vědci se pak dlouho domnívali, že je zároveň i aminokyselinou poslední. Za několik let, až v roce 2002- byl objeven americkými vědci pyrolysin- poslední základní stavební kámen lidského těla a označili ho číslem 22. Je proto pravděpodobné, že egyptští lékaři měli v dobách faraonů mnohem hlubší poznatky, než se původně vědci domnívali. Je evidentní, že do toho tajného vědění byli zasvěceni jen někteří vybraní – a potřebně vzdělaní- egyptští kněží. Navíc se ukázalo, že staroegyptská Kniha bran se zmiňuje i o DNA! Ta je obsažena v každé buňce, která má chromozomy a čtyři základní prvky, spojené v párech vytvářejí dlouhé nukleotidové řetězce, připomínající svým tvarem zkroucený provazový žebřík. A o DNA- neboli nositeli dědičné informace se současné generace dozvěděli až v roce 1953. Přitom zmínky o nich najdeme hned ve třech textech z doby faraonů. Jeden z nich, zapsaný v Knize bran,(5. hodina, 31. scéna), říká: „Ó bohové, kteří vládnete Datu, kteří nesete „dvojitý provaz“při měření délky života,- uchopte „dvojitý provaz,“ změřte délku života, která je na něm zaznamenána.“ Znak pro tento dvojitý provaz je na nalezených vyobrazeních zcela totožný s již zmíněným sumerským symbolem, který zachycují sumerské pečetní válečky. Z toho vyplývá, že si musíme přiznat skutečnosti, že naše moderní vědomosti, na které jsme tak pyšní, stojí na daleko starších základech, než by se nám mohlo zdát.