O samotě-6.část

14. 02 2015 | 12.32

 Avšak moje sestra mi tvrdila, že mi pomůže. A já Zaphiře věřila. Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. "Haló?" zavolala jsem na příchozího. Kdo to sakra je? pomyslela jsem si. "Floriano?" ozval se Clairiin hlas. Ve dveřích se objevil její obličej. Plakala. "Claire? Co se děje?" "Já asi začínám bláznit," vyhrkla. "Já... já jsem viděla..." rozplakala se. Pokusila jsem se jí uklidnit. "Claire," oslovila jsem nevlastní sestru, "co se ti stalo?" "Ona... ta žena..." koktala nesmyslně. "Kdo? Jaká žena?" "Nebyla to obyčejná žena. Zjevila se zničehonic, přímo uprostřed tmavé místnosti. Ona... asi něco říkala, ale znělo to spíš jako nesrozumitelné šeptání než jako slova." "Jak vypadala?" zeptala jsem se ze strachem. Já měla totiž hrozné tušení. "Měla rozcuchané, rudé vlasy a..." "A černé oči?" doplnila jsem jí. Ona se na mě nechápavě podívala. "Jak to víš?" Vylíčila jsem jí příhodu ze Zaphirou. Několik minut vládlo ticho. "Měly... měly bychom to odložit na zítřek," oznámila Claire konečně. Hlas měla slabý. "Oznámiš to i Lucindě, zaslouží si to vědět." "Dobře. Asi máš pravdu. Teď pojďme spát."

Ráno ve škole jsem byla hrozně unavená. Lucinda to pochopila, když jsem jí vysvětlila tu zapeklitou situaci se Zaphirou. "A ty vážně nevíš, co po tobě ta žena chce?" zašeptala při hodině. "Ne, už jsem ti to vysvětlovala," vyhrkla jsem netrpělivě, "ani moje vlastní mrtvá sestra to nevěděla." "Dámy!" oslovila nás naše učitelka-zřejmě jí došlo, že vyrušujeme její  'děsně zajímavý'  výklad. "Určitě se s náma chcete podělit o to, co jste si říkali. protože nás by to děsně zajímalo." Cítila jsem, jak rudnu. "My... jsme si nic neříkali," vymlouvala se za nás obě Lucinda. Ostatní spolužáci vyprskli smíchy. "To určitě," podotkla jedovatě učitelka. Nechala nás přesednout, naštěstí se už nezajímala o náš rozhovor. "Takže, může nám někdo zopakovat, co jsem říkala, když se slečna McLinová a slečna Ricková vyrušovali?" Probodla nás krutým pohledem. "Já paní učitelko," ozval se sametový hlas naplněný jedem. Zaťala jsem pěsti. Ten hlas patřil Olivii Roseové, nejnafoukanější holce ze třídy, i na světě. Domýšlivě se na mě usmála. "Mluvila jste o tom, že za vás nějaký čas bude suplovat nějaká cizí učitelka, se jménem Rosemary Mew." "Správně. Floriano a Lucindo, vemte si..." Větu učitelka už nedokončila, protože do třídy vstoupila ta žena. Ta žena, před kterou mě Zaphira varovala.