"Musím ten šperk rozbít," podotkla jsem. Zaphira přikývla. "Je mi to líto, sestro," zašeptala. "Ale- ber to z té lepší stránky. Alespoň se setkáš se svojí pravou rodinou." Odmlčela se, jakmile spozorovala můj zachmuřený výraz. "Floriano, dobře poslouchej. Ta Rosemary by takovou oběť od tebe nečekala. Nečekala by od tebe takové hrdinství. Předvedla ses totiž jako zbabělá, ubohá holčička. Což je dobře," dodala rychle, "protože nikdy jí nedojde, že chceš zničit ten náhrdelník. Víš, ono to zabije nejenom tebe, ale i jí." "Takže po mé smrti Claire nezemře," vyvodila jsem z toho. Moje sestra smutně přikývla. "Udělám to," rozhodla jsem se a zamířila k místu setkání.

Srdce mi bušilo jako o závod. "Hej," zavolala jsem na všechny strany, "kde jste? Náhrdelník jsem přinesla! Pusťte mojí nevlastní sestru!" Ze vzduchu se zhmotnilo ošklivé napodobení ženy. Tvářilo se vítězoslavně. Ten její výraz mě rozzuřil. Ukážu jí, že nejsem tak bezbranná, jak by se mohlo na první pohled zdát. "Ovšemže pustím tvojí sestru," slíbila žena sladce. "Hned, jak mi dáš ten náhrdelník." Natáhla vrásčitou ruku. Pohlédla jsem na svůj šperk v ruce. Strach ve mně zmizel. "Nedám vám ho!" zaječela jsem a mrštila šperkem o blízký kámen. Černý drahokam se roztříštil na milion kousků. Před očima mi začaly tancovat černé tečky. "Nééé!" zakřičela čarodějnice. "Cos to udělala?" vřískala. "To, co jsem měla," vysvětlila jsem jí. To byla také má poslední slova. 

KONEC