V červnu mě vítr a Airbus 321 zavál na blízký Taiwan. Loni jsem omrkla Taipei, tentokrát jsem se vydala do středu. Na letišti mi z nějakého důvodu na kufr lupli cedulku "Priority luggage - Business class", tže po celní kontrole mi kufr vesele jezdil po pásu, zatímco ostatní plebs musel čekat 15 minut.

Obr. Můj "business" :-)

Hotel byl taky srandovní - opět jako loni jsem v pokoji měla kladku na vyskočení z okna v případě zemětřesení. A polštáře označili "soft" (měkký) a "firm" (tvrdý), abych si to náhodou nespletla.

Obr. Polštářová nabídka

Taichung mi víc připomíná Čínu, ale rozhodně ne Shanghai, spíš nějaké provinční město. Čekala jsem pravděpodobně něco ve stylu moderní Taipei, ale očekávání se nenaplnilo. Na jedné straně se tu staví moderní budovy, ale hned vedle je polorozbořená barabizna na spadnutí.

Obr. V naprosto obyčejné ulici najednou prodávají Porsche a kupodivu take Bang & Olufsen

Taiwan je obecně známý svými modepy a že jich tam bylo...

Obr. Země mopedů

Některé známé "firmy" jsou však všude...

Obr. Starbucks kafe...

Obr. ...a Mekoš :-)

Zajímavý býl můj malý "výlet" do místního Carrefouru. Nakoupila jsem si tam super ovoce za uplně nic peněz - mango, lychee a banány.

Obr. Lychee a mango

Obr. Durian - smrdí i na dálku a ta rukavice v bedínce je pěkně úchylná :-)

Obr. Hádám tohle byl meloun; to na fotce nevypada, ale byly obrovský, aspoň 10kg

Obr. Tohle vůbec netuším, co to bylo - něco mezi burákem a bramborou

Nazpátek jsme měli menší zpodění, tak jsem si aspoň dala místní večeři. Letiště je v Taichungu hodně malý, původně to bylo jenom vojenské letiště, tže hangáry pro letadla mají krycí barvy :-)

Obr. Polívka s knedlíčkama, rýžové překvapení a kafe

Obr. Naše letadlo konečně přistálo!

Obr. Příště bych ráda letěla s EVA Air :-)