Ach, život je tak trapný, Bože, jak uprdnutí do soulože.

J.H.K., vl.jménem Jiří Hásek, se narodil 22.dubna 1960 v Praze. Žije tamtéž a v Brně. Mimořádně výrazný básník pražského undergroundu začal publikovat na začátku 80.let. Od roku 1978 do roku 1996 napsal 12 sbírek. BÁSNĚ jsou souborným vydání výborů Noci, po nichž nepřichází ráno, Leda s labutí a Dodatky...kde zařadil převážnou většinu básní ze svých sbírek. Některé Krchovského básně byly přeloženy do angličtiny, dánštiny, holandštiny, polštiny a němčiny. Po roce 89 publikoval v Tvorbě, ROKu, Voknu, Iniciálách, Souvislostech, Hostu, Literárních novinách nebo Revolver Revue. Za výbor Noci, po nichž nepřichází ráno obdržel v roce 92 prestižní cenu Revolver Revue. Od roku 2007 zpívá a hraje na kytaru v kapele Krchoff Band.

Sem dávám několik básní, které se mi líbíly nejvíc

JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní
(Všechno je jako dřív)

►►►

Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase...
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl... Jo, podřezat se
(Nad jedním světem)

►►►

PŘISTAVIL JSEM SI ZRCADLO
od té doby se nenávidím
včera mě ale napadlo
že se v něm stejně neuvidím...
rozplynul jsem se děsem
nad tím, že vůbec nejsem
vůbec si nezávidím...
(Procházka urnovým hájem)

►►►

NA STROPĚ HOŘČICE A V NÍ JE BUŘT
zmítám se v šílenství na podlaze
a je mi blaze, tolik blaze
že už snad nemůže ani být hůř
(Procházka urnovým hájem)

►►►

ČTYŘI SVĚTOVÉ STRANY?
ne, je jich mnohem více
snad leda čtyři stěny
zlomené svitem svíce

Čtyři prázdné stěny
a na nich tentýž obraz
šepot, vzlyky a steny
skok, pád a znovu odraz
(nezařazeno)

►►►

NARÁŽEJE DO LIDÍ
jdu liduprázdnou ulicí
a nikdo mne v ní nevidí
-mám zatemněnou palici

Nezářím a nemám světlo
jen mé oči trochu žhnou
ňáké zvíře si mě spletlo
s vymlácenou lucernou

Vydávám dnes jenom skřeky
mluvit už mě uráží
jdu se na most napít z řeky
žízeň mám, i závaží
(Bestiální něha)

►►►

CHČIJU KLIDNĚ DOLŮ Z OKEN
-jsem přec pánem svýho domu!
přesto skrytě šilhám okem
copak dole říkaj tomu

Nic neříkaj, nic nevidí
jenom sedí v podřepu
klopí oči, snad se stydí
že mi serou do sklepů
(Bestiální něha)

►►►

AČ VE DNE SLUNKO HEZKY HŘEJE
tak teď je půlnoc mrazivá...
já, neboť jsem se spánku přejed
jdu protáhnout si vaziva...
jak v záklonu jsem zazíval
tu uviděl jsem padat přes dům
buď úlomek či celou hvězdu
a ač skeptik napořád
tak začal jsem si honem přát
ať střetne se ňák s naším světem
ať celou Zemi s sebou smete!
leč nesmetla, tak půjdu spát...
(Jarní elegie)

►►►

RANIL MĚ, URAZIL, POTUPIL, NAKRK MĚ!
ten sviňák v zrcadle zas se mi smál!
rád bych ho konečně viděl už na prkně
-pak ať se posmívá, že chci žít dál!
(Valčík s mým stínem)

►►►

JAKO BYCH ZASLECHL NĚJAKÉ VOLÁNÍ
kdo by to však moh být? - Ve čtyři v noci...
-snad vítr za domem honí se po pláních
snad mám jen takový podivný pocit

S trychtýřem na uchu vycházím na pavlač
-snad něčí dítě řve, či vyje v domě pes?
ne, tohle nebude psí ani dětský pláč
to jen má pitomost volá až do nebes!
(Valčík s mým stínem) 

►►►

SVÝM "NECH MĚ BÝT!" TĚ VLASTNĚ VOLÁM
vždyť dělám všechno naopak
a s předsevzetím přestat s pitím
jdu na pivo a na loupák

...Je poledne a pro mě ráno
jdu na pivo a na loupák
když říkám Ne, tak chci říct Ano
a stejně tak i naopak...
(nezařazeno)

►►►

VŠICHNI JSOU ZÁKEŘNÁ HLADOVÁ KLÍŠŤATA
jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
a když se poslední na první zavěsí
pak z jeho prdele vlastní krev saje si
(Nové valčíky)

►►►

MARASMUS? ASKEZE?! UŽ MĚ TO NEBAVÍ!
stejně tak celibát, ten mne sral po léta
nevím, proč Březina nezůstal Jebavý
může snad krásnější jméno chtít poéta?
(Nové valčíky)

►►►

PROČ SE MÁM STÁŘÍ BÁT, NEŘKU-LI STAROBY?
že bych svým přátelům chodil srát na hroby?!
neznám své přátele,-snad oni znají mne...
ve světle bez konce počkám si na jiné
(Nové valčíky)

►►►

DůM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DůM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
(Mé lebky stín)

►►►

UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ sám sebe hrát, - že jsem... Chci spát předstírám spánek, tvář mne bolí vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád Jak se mi zdá, nic se mi nezdá už nemám o čem dát si zdát na nebi bledne moje hvězda vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád (Chci ještě chvíli)

►►►

 

Odešla... Inu co, - lhal bych, že brečím...
odešla s úsvitem (alespoň s něčím)
- po čtyřech odlezla k domovním dveřím...
že prý mi nevěří (a tomu věřím)
a že prý od včera (- lež v jednom kuse!)
neměla vůbec nic teplého v puse
(Všechno je jako dřív)

 

►►► 

 

VE ČTYŘECH PRAMÍNCÍCH KREV ZE ZDI TEČE

jídelní vidlička trčí ven z cihly

gumová panenka svíjí se vkleče

vlásky jí od krve celičké zplihly

též z tváře obrazu krev plátnem vytryskla

z děr, kam jsem zabodnul dva dlouhé střepy skla

střepy z ran zrcadla, které řve bolestí...

z hřbetů knih kape krev a stéká podél zdi

na níž můj živý stín pláče a krvácí

-k hlavě má přibitý kalendář trhací...

vše kolem dokola ožívá smrtí

teď já jdu na řadu, pilou se čtvrtím

rotaci kotouče nabíhám vstříc

bolest však necítím, neteče nic!