Tygr je jedna z mých nejoblíbenějších básní vůbec, od slavného anglického autora Williama Blakea (už kdysi dávno jsem na blogu zmiňovala jeho Proverbs of Hell). Jedna z jejích zhudebněných verzí pochází i od valašskomeziříčské alternativní kapely Betula pendula (což latinsky znamená bříza bělokorá), která vznikla už roku 1985 a s různými obměnami svých členů hraje dodnes.
K překladu Vladimíra Hrona složil hudbu Jan Šoltis, jeden ze zakladatelů skupiny a také zpěvák.
Podrobný článek o BP např. zde