Tak jsem dneska měla na návštěvě svojí sedmiletou neteř Aničku. A fakt jsem se pobavila., ačkoliv tu byla nakonec mnohem dýl, než bylo v plánu. Jenže když vidíte, jak u Vás to dítě chce bejt a když k tomu nahodí takovej ten nevinej kukuč, tak Vám zkrátka nezbývá než mu vyhovět. Zvlášť když není Vaše a výchova Vám tudíž může být vcelku ukradená.

Bylo to fajn, nejdřív si tu hráli s Míšou a pak něco psala. Když to dopsala a řekla mi, že je to pohádka o kočičce, tak jsem chtěla, aby mi jí přečetla (pohádku vyfotím-má i obrázek-a zveřejním jakmile budu mít k dispozici foťák). Byla moc pěkná a dobře to dopadlo. A pak mi povídá,:"jestli chceš, tak Ti jí prodam, stojí 5 korun." Od toho okamžiku nepochybuju, že z ní bude jednou ekonom, finanční poradce nebo tak něco.

No a zatím co si děti hrály, já uklízela a vařila. Když už jsem toho "makání" měla dost a přišlo mi, že už jsou nějak moc zlotřilí, tak jsem je vzala na nákup a spojili jsme to s procházkou. "A můžu si vzít sebou psa"?, zeptala se Anička. No, na tom by nebylo nic divnýho, tedy kdyby jsme nějakýho psa měli. Jenže nemáme. To, že hodlá venčit psa plyšového mi došlo až když mi vysvětlila, že vezmem Neštěka. (Neštěk je pes na baterie, kterej původně stěkal a dělal kotrmelce, ale je nějak marod a štěká jenom občas a kotrmelce mu taky moc nejdou, navíc jsem ztratila záručák, takže mu jeho blbý jméno už asi zůstane).Toho jsem nedovolila, protože dokud ho máme, je naděje, že ho nějakej kutil opraví, tak ho nebudem ještě dodělávat.No nic, šel Alan, ten sice neštěká, ale plyšovej je taky. Tak jsme tedy šli. Já, Anča s Alanem na vodítku a Míša na kočárku. Když chodíme kolem silnice(jako zrovna tady), tak se muj mrňous  ještě vozí. 

Pejska jsme přivázali před místním "hypermarketem(o rozloze cca 20x20 , má jednoho zaměstnance)" k zábradlí a šli dovnitř. Samozdřejmě fronta jako blázen a v ní ta největší drbna z celýho okolí. Jasně, že si všimli, že je pejsek plyšovej a tak byli zvědaví. Všichni.Museli jsme jim tedy vysvětlit, že je to nácvik na živýho psa, kterýho Anička dostane pokud bude mít dobrý vysvědčení. No,ty jejich pohledy byly fakt hodně zkoumavý a nevěřící ( zvlášť, když předtim s přesvědčivim výrazem každému kdo kolem nás prošel říkala Andulka, že je živej)  ,ale aspoň maj téma na drby pro následující týden.

Pak tu ještě objedvala a po obědě šla rachtat(ano, i u nás se dodržuje tahle velikonoční tradice). Však jsme taky kvůli rachtačce volaly babičce do práce. Všem třem svým vnoučatům (Anička má ještě ségru) totiž babi rachtajdu zakoupila. Jenže kromě Míši (my u našich prozatim bydlíme) jim jí už nestihla dát. Tak  zbylé dvě schovala, že je dostanou až k nám přijdou na návštěvu.  Jenže mi neřekla kam. No, jistě chápete, že takhle důležitá věc se musí řešit ihned. Výsledek? Samozdřejmě že už šla na další rachtání nově vybavená .

No a po tom všem mě rozbolela hlava a zub, prcka nejspíš taky bolely zuby(ještě pořád mu rostou), protože byl dost ukňouranej.Takže dostal baštu a šel hajat a já si pustila meditaci. Do její poloviny byl prcek vyspinkanej. Naštěstí máma přijela za chvilku z práce, tak jsem si odmeditovala ještě jednou.Už o něco líp, ale zas jsem při ní usínala. Trochu to pomohlo, ale bejvá mi i líp.

A na závěr musím říct, že ačkoliv bych někdy v budoucnu chtěla mít jště další vlastní děti nebo dítě, tak na to rozhodně nehodlám chvátat. Pořád je to na mě nějak moc a navíc neznám nikoho, komu bych se nebála v tomhle věřit. A zůstat sama na dvě bych už fakt nechtěla. To ale asi nikdo.Mít dvě děti je pro mě zatim sice fajn, ale musím se přiznat, že jsem moc ráda, když vím, že jedno vrátím za chvilku domů.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

Dodatek k článku  Depka jedna protivná:Na dnešek se mi zdál docela dobře pomatenej sen. Prohlížela jsem si svuj blog a právě k tomuhle článku tam měla zvláštní komentář, kde mi někdo s jménem opice psal, že pokud by se mi přání ohledně toho mladšího kluka splnilo, tak tomu moc nedává, přestože naše znamení se k sobě hodí(nevím v jakym znamení se narodil), protože numerologická pyramida, kterou jsem tam měla nakreslenou(nikdy jsem o ničem takovym neslyšela) říká, že on by pak do mě byl pořád zamilovanej a já do něj už ne (no, spíš bych to čekala naopak, ale 100%ně to bylo takhle). No a pak ten sen nějak pokračoval, jenže já už si nepamatuju jak. Možná je to ale lepší. Poslední dobou jsou ty sny fakt prapodivný. V některejch jsem ani snad nebyla, prostě se mi zdálo o jinejch(často cizích) lidech anebo v tom byly nadpřirozený schopnosti jako je čarování. No jo, já vim, jeden nesmysl vedle druhýho, ale aspoň, že mě ty sny neděsí, ty jsem sice taky mívala, to si ale nechci připomínat a už vůbec vás nechci strašit.