Tak už tenhle článek píšu dneska podruhý. Před tim se mi nějak vymazal(pořád mám tu rozbitou přípojku k internetu, tak to trochu blbne-asi mě návštěva elektra fakt nemine).článku, které jsem přednaswtavila, a které jsou takovou shrnutou rekapitulací mého psaní, jsou pomalu u konce. Ještě bude jeden nebo dva, a tak jsem se rozhodla, že to trochu oživím něčím novým.

Tak abych začla, v současné době už se po necelých dvou letech konečně cítím celkem dobře i přes to, že ještě nemám vyřešeno všechno, co bych chtěla. Jo jo, šlo to pomalu, nejdřív teda vůbec, ale šlo to. No a je to dobrý. Dokonce už jsem si zmákla udělat i takovou hrubou představu o tom jak se přestěhuju s prckem zpátky do města. Není to plán a neberu to jako definitivum, ale je to to, co se nebízí jako pro mě a mrňouse nejlepší řešení v rámci současných možností a okolností. Ale vím, že se někdy všechno může najednou úplně změnit, takže tu hrubou představu zatím nijak extra nerozvíjím. Stejně bysme se mohli přestěhovat nejdřív z jara a do tý doby je ještě dost času.

Taky už je mi celkem jedno, že kdykoliv přijede prckovo táta, tak se tváří jak pučmeloun.Napřed mi to vadilo, ale teď mi to přijde směšný. Navíc, když ho pořádně seřvu a jsem na něj přísná, tak se odpučí. Sice to chvíli trvá, ale jde to. Né, nebaví mě k němu přistupovat takhle, ale je to v rámci zachování ,nejen, vlastního klidu.

A sehnat někoho jinýho. No, on by to zas až takovej problém nebyl, ale to, co se nabízí by byl skok tak leda z bláta do louže a já radši čistou vodu než bordýlek(byť přírodní).Ono, když mám kolem sebe prcka, což je skoro pořád a vyhovuje mi to, tak většina lidí předpokládá, že s někym žiju. Je to logický, ale je to prostě jinak. Jenže na čele to napsaný nemám, a že bych se s tim chtěla chlubit na potkání, tak to se taky říct nedá. Zvlášť před nějakym tim sympatickym frajerem.Přece to na něj hned nevybalim. A na zavádění rozhovorů tam, kam bych chtěla nejsem zas až takovej borec. Asi bych měla trénovat.

No, tak to vidíte, ještě to neni asi ani tejden, co jsem se tady rozepisovala o tom, jak nebudu nic řešit, no a už se v tom zas patlám. No jo no, musím si to přiznat, některý věci zkrátka ignorovat nedokážu.S tím asi nic nenadělám.No, aspoň, že už toho neřeším tolik.