Kudy vede cesta ven? Tudy kudy půjdeš, ale moc se nevracej, nechoď pořád dokola a taky věčně nezastavuj. Z hnusnejch míst vedou i hnusný cesty, ale všude se dá najít něco, co Tě podrží, o pár takovejch věcech bych věděla.

Pohyb je strašně moc důležitej. Je jedno jakej, jestli pomalej, rychlej nebo tak akorát, je jedno jestli pravidelnej nebo sem tam, ale aspoň nějakej. A teď nemyslim chůzi, uklízení, dobíhání tramvaje,... Teď myslím nějakej druh"tělocviku". Jsou ale lidi, který maj za ten tolik pohybu a žijou tak rychle, že spíš než rozhejbat potřebujou zklidnit. A právě pro ty se hodí cvičení o kterých budu psát. Jednak jsou to cvičení bioenergetická-to je taková směsice jógy, tchai-chi, pilatesu apod., pri kterej, stejně jako u ostatních cvičení vhodných pro klid duše, je strašně důležitý dýchání. Protože právě to má dost velkej vliv na naší psychiku.

No a pak je taky pravda, že když je člověku na nic fyzicky, psychika se přidá a naopak. Proto je dobrý , zvlášť u lidí se sklony k depresím a dalším duševním potvorám, aby si udržovali nebo aspoň snažili udržovat dobré fyzické zdraví.

Nestačí to, problém trvá, pak to chce procházky, ty tu hlavu pročistěj, třeba jenom nachvilku, ale každá chvilka dobrá. Zrovna tak pomáhá poslech relaxační hudby, pro ty s menší fantazií nebo ty, co jim dělá problém vydržet sami se sebou je dobrý, když je v tej hudbě ještě něco namluveno, nějakej uklidňující příběh a podobně.Tohle už většinou zabere vždycky. Ale samozřejmě to chce čas.

Když nestačí ani tohle, je na řadě terapie. Až sem se to pořád ještě může obejít bez léků. A když ne, nevadí, hlavně, když to pomáhá a je člověku líp. Jenom bacha na závislost a na spolejhání se jenom na ně. Tady je potřeba i spolupráce a vůle člověka. Jedno bez druhýho je na prd.

Tak a teď se na to zkusí e podívat odzadu. Pro ty kdo někdy zažili opravdovou depresi(depka neni deprese, depka je celkem běžná a většinou časem zmizí sama), úzkost nebo něco podobnýho jsou to když to vezmou od zadu takový schody z pekla ven. Ale jako vždy, každej člověk je jinej a každýmu pomáhá něco trochu jinýho.Takhle nějak to mam já a musím se pochválit, jdu po těch pomyslenejch schůdcích pěkně nahoru.No, snad z nich nespadnu na hubu.To bych fakt nerada.

Tak takhle nějak vypadá moje cestička ke klidu a spokojenosti. Ale pořád ještě mám hodně co řešit a čím se prokousávat, než mi bude úplně hej. Já se ale nevzdám.. Neumím prohrávat a nemám v úmyslu se to učit. Zvlášť ne v tomhle případě.