Tak můj bolavý zub, tedy spíš díra po zubu, se od úterý rozbolela asi tak 100x tolik, než se zpočátku zdálo. Bojovala jsem, snažila jsem se tu potvoru bolavou obelstít práškama, ledovánim, domluvou. Všechno marný, bylo to pořád horší a horší, a tak jsme v neděli odpoledne, v době, kdy bylo venku opravdu krásně a člověk by si to užil, vyrazily na zubní pohotovost. Můj za každou cenu vždy pesimisticky(on tomu říká realista) smýšlející tatínek mi cestou vyprávěl, co asi mi budou dělat. Měl štěstí, že mě to tak bolelo, že jsem nebyla schopna žádné akce, protože jinak by nesl zodpovědnost za můj výskok z auta za jízdy.

Inu i přeto, že se zubní ambulance přestěhovala na jinou stranu města, což jsme zjistili až když jsme přijeli na místo původní, nakonec jsme tam dorazili. V obličeji jsem vypadala asi jako marťan, no byla jsem zkrátka pěkně zelená, a to jak bolestí, tak strachy. A aby mě to tam ještě víc bavilo, tak nějakej strejda, co se nejspíš potřeboval(tedy kromě toho, že měl asi taky něco se zubama) vykecat nás ujistil, že si teda počkáme, protože on už tam čeká dobře hodinu. Naštěstí se splet a šlo to docela rychle.

V ordinaci mě čekalo další překvápko. Byla jsem přesvědčena o tom, že když už je ta zkažená potvůrka(zub) venku, nebude třeba dalších injekcí do pusy.. Omyl nad omyly. Bylo to třeba a tak se stalo, že jsem málem umrtvila paní zubařku. Jak jsem s tím totiž nepočítala, zapomněla jsem si, tak jak to obvykle dělám, když vím, že se mi následující zákrok nebude líbit, sednout na ruce. No a když mi paní zubařka tu odpornou injekci zapíchla do pusy, chytla jsem jí(né schválně, prostě reflex) za ruku a začla se bránit). Málem tu injekci dostala ona, ale asi jsem nebyla první, kdo jí takhle ohrožoval, takže mě zmákla zkušeným okřiknutím zpracovat. Teď mám v hubě dren, kterej mi budou pár dní měnit. Faqkt super pocit, tak uper, že je mi zle jenom z tý představy, že si zas sednu do toho strašikkřesla(teď už naštěstí u paní zubařky, která je na moje podobné výstupy zvyklá).No, snad to nebude trvat dlouho.

To mi to moje zdraví dalo fakt bezva dárek k narozkám, a ještě navíc předem, abych si to užila. No, však já si to vynahradim. Ale slibuju, že už vždycky, vždycinky budu podstivě chodit na preventivní prohlídky, žvýkat orbitky a zuby si čistit opravdu ty tři minuty, jak se to doporučuje, a né jentak hrc frc, aby to bylo. Zážitky jako byl tenhle si moc ráda odpustím a myslím, že zubaři a zubařky, kteří se mnou měli tu čest, taky.