Taky se bojíte zubaře? Já strašně moc a nejvíc, když už mě zuby bolí natolik, že se chtě nechtě musím jít předvést. To je něco, co pak fakt stojí za to. Jako třeba dneska. Pokud jste slabší povahy, raději nečtěte dál. 

A je venku, potvora jedna. Kdo, muj dlouho bolavej a několikrát po sobě i přes značné upozorňování na sebe ignorovanej zub. To byla prácička. Nejdřív jsem dostala na přivítanou pěkně dvě injekce do dásní a pak byla opět pozvána do křesla utrpení. Já normálně u zubaře nekřičim, ale dneska jsem to trochu nezvládla. Naštěstí pro mě měli pochopení.Tedy né že by mě pustili a léčili kouzlem na dálku, tak skvělý to zas nebylo, ale nijak mi moje pofňukávání a občasný výkřik neměli za zlé.A i dál to byla síla.

Zubařské nářadí mi silně připomínalo kleště a šroubovák a to co mi z pusy vytáhli jsem ani vidět nechtěla, asi by to nebyl pěknej pohled. Tlaminku mám oteklou ještě teď a že už by to nebolelo se taky zrovna říct nedá. A pak aby se těch zubařů jeden nebál. Ale příště už to zmáknu s větším klidem, to nejhorší je za mnou. Fuj, to se mi ulevilo.