.....aneb Líša se vrátil. A kdo že to je Líša? To je plyšák jehož majitelem jsem byla už ve věku, kdy jsem chodila do mateřské školky, a který se našel při hledání Aničky(měli jsme jí tu na prázdninách)a babičky  úplnou náhodou.

No našel? Já ho ani nehledala. Prostě jsme s Michalátkem vylezli za Ančou a babi na půdu a viděli tam, kromě očekávaného a běžného, spoustu věcí, na který už dávno vymizely z mojí paměti. Byly tam hračky, boty, knížky,......No a mezi těma hračkama, v jednom dětském kočárku, jsem ho uviděla. I přes dost silný nános špíny(přece jenom ležel tam pár let) a mírnou otrhanost jsem hned věděla, že je to on. "Jé Líša". tak to bylo první, co jsem řekla, tedy spíš vykřikla, na tenhle nález. 

Samozřejmě, že u prcka i u Aničky vzbudila tahle veverkoliška-vlastně veverkolišák(pamatuju si, že to byl v našich hrách kluk) velikej zájem. No a hádejte, co  dnes, i přes prvotní protesty babičky Líša dělal? Kohopak jsme asi prali, když babi odjela a kdopak nám visí na šňůře a po mírných úpravách(přišití ručiček tak, aby nebyly napůl utržený) bude opět v hracím provozu?

____________________________________________________________________________________________________________________________

Ale jsem moc ráda, že se objevil, normálně mi to udělalo radost jak malýmu dítěti dárky od Ježíška. Asi Líšovi nafotim vlastní galerku. No, asi půjdu radši spát, napadaj mě fakt blbovinky.