Tak po několika dnešních marných pokusech připojit se pře google jsem to zkusila přes explorer, díky diagnostice několikrát restartovala Jutříka a ......nic. Tak jsem zadala co chci do toho okýnka vlevo nahoře a co nevidim, jsem tu! Nastává otázka, zda jde u noťáska fakt jenom o ten kablík, jak jsem psala včera nebo je to něčim jinym. Inu, než povolám odborníky, pokud na to teda vůbec dojde, tak se v tom pěkně ještě pohrabu. Buď to na něco přijdu a obohatím své znalosti práce s PC anebo budou mít chudáci kluci co dělat. Když tu byli naposled (vlastně přednaposled, naposled tu byl chlapík jen jeden, ale zas se člověk lecos dověděl) tak říkali něco jako, že rádi přijedou. Fajn, tak to jsem na to zvědavá.

A pak jsem zjistila, že jsem zapomněla heslo na mail co mám u blogu, jo a taky odpoveď na kontrolní otázku, ale naštěstí vám většinou komenty stačí, tak se to bez toho, než se to vyřeší, tady snad obejde.

No, ale aby toho dění dneska nebylo málo, tak protože je svátek staříci(naši) byli doma. No a babča se vzbudila nějaká vzpruzená. Náladu pod psa a chuť se odreagovat organizovat a kritizovat. Teď večer už jí to naštěstí přešlo, ale z těhdle nálad by jeden zešílel. Nu což, až se odstěhujem (jakože odstěhujem) tak mi to snad zas bude fuk. Když jsem tu nebydlela, tak mi to taky tak nepřišlo. Ty jo, že bych měla ponorkovou nemoc(nebo jak se tomu říká, když jsou lidi až moc často pospolu a štve je to)?

Jinak mě opět pobavilo batole. Jask už jsem nedávno psala občas hrajeme kobu, v lepším případě jsme koby oba, v horším já a on jezdec, v nejhorším je tu Anča a je taky jezdec(kůň jsem opět já). No a byla tu dneska i Klárka (velká asi tak jako on) a on si myslel, že by mohla dělat kobu a strašně řval, když jsme to nedovolili. Pak se spokojil s "pojízdnou" tetou. Jo jo, Sikorky jdou pozejtří do nemocnice, Klárceš budou vyndavat šrouby z nožičky a kdoví co ještě. A Anča bude u nás. Jak už jsem psala, těšim se i děsim(nejvíc sae děsí moje záda). Snad to ve zdraví já i záda( i všichni ostatní) přežijem.

Moje dítě začíná být hooodně povídavé. Kupodivu mi u něj, narozdíl od některých cizích dětí, vůbec nevadí, když žvatlá(protože mluvení, kterýmu by bylo rozumět to ještě fakt neni) pusu nezavře.Inu uvidíme až přijde období "co je to ? a proč?"a tak. Ale vzhledem k tomu, že už teď docela živě diskutujeme, tak myslim, že to bude úspěšně pokračovat. No myslim, spíš doufám.

Měla bych se zas ozvat svým kamarádům a kamarádkám. Poslední dobou na to nemám moc čas a ani neni moc šancí se slejzat, no snad postačí maily a smas. Aby jako věděli, že na ně nekašlu.

No, abych to shrnula, Klárku čeká operace, Míšu čeká operace, máma má nějaký trapný období prudících nálad, nic moc nestíhám, bolej mě záda a je přede mnou strašně moc úkolů. A k tomu všemu mi nejde Solitaire, ani vyhrát ani to nezkoušet znova až do hooooodně velkýho naštvání nad neúspěchem(většinou to balim tak po hoďce).

No, ale abych si jenom nestěžovala, tak dvě, myslim, že fajn věci, by mě měly čekat příští týden. Pochlubim se pak, aby se ještě něco nepo...(nepokazilo pochopitelně).Tedy pokud nebude Jutřík zase stávkovat.