Zatímco dospělým se často zasteskne po dobách kdy byli ještě děti, naše ratolesti si leckdy nepřejí nic jiného než být už konečně dospěláky.Nedávno mi to předvedla Anča(8)-neteř.

S oblečením, ve kterém se u nás promenádovala by mohla lehce konkurovat těm paním, co občas postávají u dálnice na Domažlicku (a auta tam rozhodně jako brigošku nesčítaj).No posuďte sami. Fotku bohužel nemám, ale i ten popis garderóby snad bude stačit.

Naše malá slečna měla na sobě podprsenku(nejlepší a nejúžasnější to dar, který na její žádost dostala ode mě k svátku-vel.65AA),černý kalhotky s obrázkem zajíčka, který jí byly o něco větší, takže spíš připomínaly sukýnku a silonový černý podkolenky(kdysi moje).

No a udržte vážnou tvář, když se v tom všem(skoro ničem) promenáduje jako ta nejpyšnější pávice na celym světě. Já to zmákla, i když spodní ret mám ještě malinko rozkousanej jak jsem se tomu smíchu bránila. Jenže to bych pak byla káravě otázána co mi tu přijde směšnýho a to už bych smíchy asi praskla.No, ještěže jí za chvíli byla zima. A tak se proměnila v princeznu(oblíkla si moje šaty) a rozdělila nám úlohy(myslím, že jsem byla dvorní dáma nebo podkoní-to si nepamatuju, často se to mění). Ty šaty už jí tedy slušely mnohem víc. Ale safriš, te|ď mi dochází, že až ještě trochu poporoste, tak mi poleze na hadříčky. No, občas už to dělá, ale já jí to vracim. Jenže jí je to ještě veliký a mě fest(navíc na mě ty trička s kočičkou, Hanah Montanah(nebo jak se ten novej dětskej idol jmenuje), koníkama atd.nějak neladí s ostatníma věcma, který nosím-kromě pyžama.

No, snad to ještě nějakou dobu zůstane jak to je.