Ale ta písnička je na konci jenom napsaná, zazpívat už si jí musíte pěkně sami(podle sebe).

 Tak jsem dneska chtěla psát nějakou vážnou a smysluplnou úvahu, ale nějak se mi nezadařilo. Né, že by mě nic nenapadlo, naopak, napadá mě toho spousta, ale všechno co mě napadalo bylo něco o čem už jsem tady psala. A dělat si rekapitulaci svýho života, což by taky šlo, tak to se mi nechce, protože doufám a pevně věřím, že opravdu ještě není u konce.

Vykašlala jsem se tedy na stěžování si na někdy nelehké prozatimní soužití mě a prcka s mými rodiči, nakonec ani oni to asi někdy nemaj lehký, neřešila jsem už ani svýho bývalýho, ono už zkrátka není co, tedy aspoň z mý strany ne. Taky jsem se úplně vyflákla na přemejšllení o tom jestli se někdy zbavím toho pitomýho braní léků, asi proto, že je to na dobré cestě, o strachu aby se deprese nevrátily, kdybych náhodou ještě někoho potkala a bylo mi přáno mít další dítě. No, prostě doufám že ne a tyhle věci není třeba řešit teď, teď není asi třeba moc se zamejšlet ale začít něco dělat. Jako třeba najít si práci, abysme s myalym až se odstěhujem do města nějak přežili a já ho zvládala ještě dávat a vyzvedávat do školky a ze školky, takže by to možná chtělo taky porozhlídnout se už trochu po nějakej tej školce někde poblíž našeho budoucího bydliště. To je teď asi aktuálnější než všechno ostatní.

Tím ale nechci říct, že ničím ostatním už se zabývat nebudu. Po frajerech s tmavejma kudrnatema vlasama asi budu koukat pořád, vážně nevim proč se mi většina takovejch líbí, ale prostě je to tak (né, že by někdy nějakej můj přítel ty kudrnatý vlasy měl).S našima se taky asi budu dohadovat o kdeco ještě docela dlouho, ale teď už mě prostě nepřevychovaj. Už je zkrátka pozdě a já si prostě budu dělat věci po svym. No a věřit, že se tý připitomělý deprese už zbavim napořád taky nepřestanu stejně jako neztrácim naději, že jednou budu žít tak jak bych si přála (rodinnej barák na větší vesnici, samozřejmě pes, úžasnej přítel(manžel) a k Míšeti ještě nějaký to dítko navíc. Ideálně holčička, ale nebudem ty představy vypilovávat až tak moc do detailů). 

Takže aby bylo jasno, smysluplného vám dnes asi nenapíšu nic, ale když už teda né, tak aspoň jednu blbinu:

Není to z mojí hlavy a neni to básnička. Zpívali to tuhle ráno v televizi v nějakzm pořadu ve kterym ukazovali tvorbu dětí.Takže konec okecávání a tady to je:

Jestlipak víš proč má slon uši hodně veliký?

Protože sloni odlítaj na podzim do Afriky.

Jestlipak víš proč má slon oči červený?

Aby ho nikdo neviděl když krade jahody.

Jestlipak víš proč má slon vepředu dva velký kly?

Aby se když vrazí do stromu nepraštil do hlavy...................................................................

No, celý to neni,jednu sloku jsem vynechala, protože jsem jí nerozuměla a taky jsem jí zapoměla. No, ale pevně věřím, že mi to projde.