Ve chvíli, kdy koníček začne zabírat až podezřele moc času, přestává být koníčkem a pozvolna a často docela nenápadně se mění v nepostradatelnou součást života. Co je tohle zas za úvahu ?

Během svýho, zatim kratičkýho, oddechu jsem si uvědomila, že tady přispívám nějak hodně, pomalu článek denně.A to jsem si ze začátku mýho psaní říkala, že budu mít blog jenom pro zpestření a občasný vykecání se. Ono to tak původně i bylo, jenže...

Po necelym roce se z neznámých lidí stávají lidičkové, kteří už mi nejsou ukradený a jsem zvědavá jak se jim daří, co je u nich novýho a tak.Já vim. na tom nic špatnýho neni, ale úměrně se stářím blogu těhdle človíčků přibývá, a protože chci mít přehled, tak už to není jenom o psaní blogu, ale i o čtení článků těch ostatních. To taky chvilku trvá.

Nebudu tady teď vyhrožovat, že přestanu s blogařením, to je totiž blbost, ale pokusím se si to nějak srovnat a dobu mýho pobytu nejen u PC, ale především na píše.cz nějak, aspoň trochu, omezit.

Přece jenom, virtuální realita je fajn, ale ta nevirtuální by měla mít přednost.Aspoň tak si to myslim. Jak jste na tom vy?