Tak jsme doma z nemocnice. Takovou rychlost bych tedy vážně nečekala, ale já i prcek máme radost, že už jsme doma a to v plné síle a nabiti energií. Bylo to, až na pár detailů takový fajn "welnes".

Měla jsem tam posilovnu, chování prcka před usnutím, doma usne bez chování, stačí mu pohádka, zpívání, hrací kolotoč nad postýlkou a moje přítomnost, ale v nemocnici mi prostě nutně potřeboval usínat v náručí. Dále kondiční cvičení, tedy běh po pokoji a následně i po chodbě. Moje dítě prostě neumí bejt moc v klídku, tak si to tu okouklo, a já běhala za ním pěkně jako pejsek. Taky trpělivost a důvěru jsem si tu nacvičila, když jsem čekala až bude po operaci. A dočkala jsem se.No a taky tu byla pravidelná strava několikrát denně nejen pro batolana, ale i pro mě. U mě je to doma spíš vyjímečná situace. Takže pohodička.

Překvapil mě i přístup veškerýho personálu, byli všichni strašně hodní a docela trpěliví. Zrovna tak jako jsme poslední den(třetí) měli kliku na spolubydlící. Mamča s o něco staršim (pár let) chlapečkem.

No, tak abych to shrnula, bylo to mnoho povyku pro nic ty moje obavy,. No, hlavně, že už je to za náma a až si odbydeme všechny kontroly, tak doufám, že už budeme na nějakej čas mít od doktorů pokoj.

Tak, tohle je článek zveřenitelnej pro všechny. Zbytek a pár dalších věcí zítra nebo později(pěkně pod heslem).Ale nebojte, stěžovat si nebudu, neni na co, i tak né všechno musí číst každej náhodnej "zbloudilec".