....z procházky bez potíží. 

Tak to by mě taky zajímalo, protože u nás to nějak nejde. Já vim, že to nevypadá jako nic až tak složitého, jenže batole i pes jsou strašný hyperáči. Ale pěkně postupně. Míša už má docela dlouhý vlásky,  a tak jsem se ráno rozhodla, že ho ostříhám. Nakonec posledně to docela šlo. Pustila jsem mu teletubbies a zatím co zaujatě koukal jsem stříhala. Jenže...

Tentokrát "Ťabííí" nezabrali. Mnohem víc malýho zajímaly nůžky v mojí ruce a všechno kolem. Nepomohlo ani dát před něj tyčinky..No jo, zkoušela jsem to několikrát, ale prostě výsledek..škoda mluvit.Má zubatou ofinku a jinak je všechno jak bylo. Zejtra to zkusím ještě jednou a když se nezadaří tak ho snad zmákne profík. JInak mu uháčkuju dredy a basta.

Tak to by bylo k batoleti a teď ten pes. Tedy takhle. Včera u nás byla Anča na návštěvě , když šla od autobusu ze školy. My se zrovna vypravovali na procházku a tak šla s námi. Cestou měla za úkol přijít se převlíct(neb z procházek po naší "dědině" vracívá se člověk špinavý jak to čuňátko). A tak jsme šli: Já, batolan, pes a Anča(Ferda-pes-chodí s náma ven skoro vždycky-né že by celý dny nelítal po zahradě). Jenže Sikorce(ségra) se naše výprava zjevně zdála máločlenná a tak nám přidala posily. Švagra s Klárkou.  No a náš ejďa, jak švagrovi říká Míša, cvičil Ferdíka. Proti tomu nic, stejně jako proti odměňování piškotama, to je tak podle nějaký knížky o psech i dobře,ale...

Vysvětlete pak tomu zvířeti, že jde domů s náma a né s nima.  My se odpojili u nás u zahrady a Ferda prostě odmítal návrat. Nakonec ho ejďík musel donést až za vrata zahrady a rychle zdrhnout. No jo kámo, Ferda je prostě prospěchář:-D.