Teda na to, že jsem si říkala, že bych se měla srovnt a dát do klidu byl ten nedělní večer před nástupem do nemocnice docela divokej. No, vlastně nejen večer, ale skoro celej den.

Ano, opět s tím mělo co dělat batole, i když nejen, abych mu zas nekřivdila. Takže neděle vypadala asi takhle. Ráno Míšátko vstalo malinko později než obvykle, bylo něco před devátou. Důsledkem toho usnul i v poledne až kolem druhý hodiny a chrápinkal do půl čtvrtý. Takže logicky nastala obava, že večer budou problémy s uspáním. A taky, že byli, ale to trochu předbíhám.

Tedy batole se po poledni vyhajalo, napapalo,......a vyrazili jsme spolu ven. Na golfkách to ještě šlo, jenže jsem ho úotřebovala unavit a tak jsme po menší mezivycházkovej pauze vyrazili pěšky. To, že si šel kam chce a odmítal diskutovat o směru, kterým půjdem, tak to bych možná ještě překousla, kdyby...........

...Kdyby to šlo řešit jako běžně, že hodím batolana za krk a do cíle ho pobíháním, poskakováním a dalším zabavováním prostě donesu. Jenže to nešlo. Kdykoliv jsem ho chytla, že ho zvednu, tak se zpevnil qa bránil, abych ho zvedla. Když už to udělal po asi tak osmý nebo devátý tak dostal plácanec na prdku. Ano, urazil se a rozeřval na celý kolo. Né, nebyl to plácanec nijak velikej, navíc ho to přes ty punčošky a docela silný tepláčky nemohlo ani moc bolet, ale utrpělo ego a to byl asi důvod toho povyku. Pučel se na mě ještě pěkně dlouho. Napučence jsem svěřila dědovi, šel s nim navážet dříví do sklepa ke kotli. Po návratu byl již odpučen. Mezitím dorazila Anča z venku. Ano, ode dneška odpoledne jí tu opět máme. Já si jí užila jenom dneska, ale babi až do úterý nebo středy. Ségra s Klárkou se sice už zejtra asi vrátěj domů, ale slečna si tu přeje ještě bejt. Babi má totiž dovolenou a my tu nebudem, takže jí bude mít jenom pro sebe. 

No a Míša s Ani pohromadě, to je vždycky divočina.

Pak jsem se během dne taky docela naštvala, no naštvala, spíš mě to zklamalo, i když jsem to čekala. Co? Psala jsem bývalýmu, že s malym v pondělí do tý nemocnice nastupujem. A co na to on? On ani nezavolal ani neodepsal, prostě nic. Hlavně, že chtěl, abych mu dala vědět. No já vim, co jsem čekala, že jo? Jsem asi naivní, ale že, když už nebude chtít za prckem přijít, což by mě překvapilo, tak aspoň napíše, aby to dobře dopadlo nebo tak něco.No, možná je na mě ještě uraženej za to, že jsem mu v týdnu nedovolila za malym přijet. Né, že bych mu to nechtěla dovolit, ale měl šílenou rýmu a prcek před operací nesmí vůbec nastydnout, mít rýmu nebo kašel. To jsem mu řekla. No co jsem měla dělat? Já vážně nechci, aby se to zas všechno odložilo. Chci, aby už ta operace byla za náma.

Jaj, ještě, že už je večer, mimi spí, já píšu a za chvíli zveřejním tenhle článek, půjdu se umejt a pohajat. Dneska už se mi vážně chce spát. Snad se mi bude zdát něco lepšího než včera. To bylo zas psycho. Opět si ten sen nepamatuju přesně, ale vim, že jsem si jela výtahem za psychiatričkou pro radu jestli nemám jít na psychárnu a co s lékama. Ona mě poslala za terapeutem, ale ten mě už před tim, kvůli těm lékům, poslal za ní. Terapeut vypadal stejně jako ve skutečnosti. Paní doktorka nikoli. Nicméně pamatuju si, že po vyložení mejch problémů, ani nevim jaký byli, sáhla do nějakýho regálu či co to bylo, a podala mi takový pěkný sandálky, myslim na podpatku, takový zlatohnědý s páskama a řekla, že s těma mi to půjde všechno líp. Vyměnila jsem je za kecky. Tak nevim, co má tohle zas bejt za sen?Copak na to asi řekne pan terapeut?

Ty jo, já nepřeobjednala terapii. No, třeba to stihnu, ale spíš v tý době  budem ještě v nemocnici. No, nechám to na den předem(do čtvrtka).

Tak, vykecáno jest, dobrou noc, mějte se tu krásně, bude se mi stýskat.