Tak jsem se rozhodla, že si nějakej ten článek přednastavím (jako třeba tenhle) dokud mě napadá co a mám chuť psát.

Tenhle článek jsem se rozhodla věnovat úvaze o tom, co je vlastně krásné a ideální. Ono je to oboje dost relativní, protože pod pojmem krása nebo ideál ať už v čemkoliv, si každý představí něco trochu jiného. Navíc jsou naše ideály a představy o kráse ovlivňovány dobou, dobovou módou, společností ve které žijeme a spoustou dalších věcí.Jako příklad uvedu třeba jen vývoj ( určitě nejen) mého šatníku - co se kalhot týká- cca od 11ti let. V té době se u nás po dlouhé neměnnosti v oblečení místo zažitých modrých objevily červené džíny(já vim, fuj,ale) tenkrát to byl vrchol módy a kdo je měl byl machr, o něco později byl pozadu každej kdo je neměl(týká se to ženské části populace), no a ještě o něco později byl ten, kdo je nosil pozadu. Červené rifle(nejen u mě) v šatníku vystřídaly džíny seprané s podélnými dírami vpředu po celé délce, vzadu pod zadkem.šílenost to ještě větší, zvláště pak  u těch odvážnějších, kteří to(stejně jako já) dozdibili fixou, kterou na tenhle kus oděvu napsali různé názvy kapel(které kolikrát ani neznali).Tohle už se netýká jen ženské populace. No a dál to bylo stejný jako s těma červenejma riflema. Následovaly volné šustáky, maskáče, kalhoty s velkýma kapsama, volné kalhoty s rozkrokem někde u kolen,......atd.atd. No a nakonec jsme se vrátili k džínám modrým, nijak zvlášť nezdobeným, jen trochu moderněji(prozatím) střiženým. Co z toho je ideál?A co se Vám líbí? Asi jak pro koho a jak komu, že jo?. Záleží taky na době, která nás, co se oblékání týče , nejvíc oslovila. A stejné je to s vlasy, doplňky,postavou,.....No snad se vším.

Nemůže se nám zkrátka líbit každý a všechno a zrovna tak se my se vším kolem nás  nemusíme líbit každému. Ale odlišnost můžeme buďto tolerovat, přizpůsobit se jí anebo proti ní prudit. Co z toho je ideální? Nevim, to je na každym z nás, jak se s tim vypořádá. Pro mě je nejdůležitější mít ráda sama sebe takovou jaká jsem, abych takový jaký jsou mohla mít ráda ostatní, i se vším, co mi na nich vadí nebo se nelíbí. To někdy toleruju, někdy rozmlouvám, někdy se bráním,..... ale v žádném případě se nepřizpůsobuju. To je můj ideál.

A krása?Tak to nedokážu popsat, ono se snad všude a na každym dá najít něco hezkýho a záleží jenom na nás, jestli to u někoho nebo něčeho chceme hledat.Záleží to hlavně na sympatiích k danému člověku nebo věci. Ale je možný, že to máte jinak. Já to vnímám takhle nějak.