Proč mi musí vždycky bejt blbě zrovna když je venku krásně? Je to pěkně k vzteku. Jinak bych vydržela s malym někde lítat celej den, ale takhle je to vždycky jenom na chvíli a pak si říkám, že je to škoda, hlavně kvůli prckovi.No jo, když mi neni dobře lezou na mě kdejaký myšlenky, ale málokdy nějaký veselý a optimistický, takže jsem dospěla k závěru, že v tomhle stavu bude lepší asi nic neřešit a pokud to jen trochu půjde tak mlčet. A to je další průšvih, protože vždycky když je mi nějak jako teď, tak mi je dost jedno co řeknu, co si kdo bude myslet a jaký to bude mít následky. Chjo, a ta trapná viróza né a né mazat pryč. Paralen jí nevadí, čajíčky jí nevadí, vitamíny jí nejspíš chutnaj, tak už vážně nevim...asi jí začnu ignorovat a předstírat, že mi nic neni(no nevim, bez normálního hlasu, s nosem jak cirkusovej klaun(asi vezmu na pár dní brigošku u cirkusu) a náladová až běda(ještě víc než běžně-no nazdar).

A to ani nemluvim o tom jak to tu teď vypadá. Jako neříkám, že bych byla nějakej uklízecí maniak, ale to co je tu teď za změť všehomožnýho  naházenýho na křesla, gauč a tak a přikrytýho dekama, aby to nebylo tak vidět(většinou jsou to obleky, který nějak nezvládam vyžehlit a posklízet, do toho sem tam nějaká ta hračka(autíčko, plyšák, kostička,...)tak to už je docela síla. Ale co, zdraví je přednější, vyřeším to později(né, že by se mi chtělo).

O tom jak zvládam ostatní domácí práce se ani moc rozepisovat nebudu. Sice ještě zvládam vařit a topit, ale žádná sláva to neni. A co, hlavně když nezmrznem a neumřeme hlady, a to zatím zvládám-tedy doufám.

Stejně už bych nejradši byla zdravá jako rybička.