Když se Ti zdá, že se všechno daří, že máš čistý stránky v kalendáři, že se rejža přívativě tváří...asi nevíš, co je ve scénáři.

Tak jo, je to z profilu od Editt, ale na dění v mém životě to docela sedí. Měla jsem až moc pohodičku a klídek. A tak si ten strejda tam nahoře(nebo co to kde je) řekl, že si trošku zalaškujeme. Poslal ségru do lázní s Klárkou a nám sem vrazil Anču. To by bylo fajn, ale né, když jsem tu dopoledne sama na dvě hyperaktivní děti a psa-nejen hyperaktivního, ale pocházejícího zjevně z nějakého loveckého plemene-morduje jiná zvířátka, hajzlík jeden. Než vymyslíme co dál půjde pěkně do ohrádky a ven bude chodit pod dozorem-žádný lítání si po zahradě kde a kam se mu kdy zachce, nene, to by Ferdíku nešlo.

No, tak o zábavu se mi "rejža" postaral, a protože se mu ai zdálo, že jsem nějak moc v pohodě, tak na mě poslal pořádnou depku. Nemůžu mít přece pořád dobrou náladu, že jo? No a ještě mi přidal pár událostí(jako příklad uvádím jednu z né zcela běžných generačních rozepří, ze která jsem já opět vyšla jako nevděčník, samorost, ....no jako padouch, a to zdaleka není všechno). 

No jo, tak si si deFče postěžovalo a teď nám taky pověz něco pěkného a optimistického. To víš, že jo, ale vydrž. Ještě tu mám psycho úvahu. Tedy možná si někdo z vás pamatuje moje dva články z léta (to víš, že jo, on nemá nikdo na práci nic lepšího než sledovat co kde napíšeš a pamatovat si každou blbinu co z "Tebe" vyleze)Bláznivá iluze 1, 2.Takže ve zkratce. Kus za vsí  u silnice roste stromeček. Je to tušim jabloň, ale to je nepodstatný. A nerostou na ní zlatý jablka, ale i když to už by podstatný bylo, tak o tom to taky neni. Prostě jsem si ten strom v létě v návalu nějaký paranoii osvojila a vsugerovala si, že až z něj srazim takovej trapnej klacek, co na něm trčel strašně dlouho a nedal se sundat(šmejd jeden zaseklej), tak bude po depresi. Nakonec srazila a spálila-jj, shořela v kotli depka jedna. Co je ale docela pozoruhodný, od tý doby by bylo nějak líp. Že by náhoda. To je jasný, nebudeme psychařit už víc. To už stačilo.

No a jak tak venčím ty naše zvířata, děti, sebe,......tak jsem tuhle s Míšanem vyrazila zkouknout jestli tam přece nějaký to zlatý jablko nevyrostlo. Se budem stěhovat, tak by se šiklo mít do začátků nějakou kačku navíc(až bysme ho prodali, a že bysme prodali je bez debat). No a stromeček nejen že žádný zlato nedal, chjo, se snad zas budu muset živit prací...ale ještě má nemocnou větévku. NO, nalomenou. Co si asi vsugeruju tentokrát. Klid, tentokrát už nic. Stejně se buď ulomí a spadne anebo tam prostě bude taková ta prohlubeň.

No, tak teď si nám předvedla, že do normálu stejně jako od normálu máš ještě pořádnej kus, tak zkus ještě něco. Třeba to bude lepší.

Tak k nám taky dorazila zumba. Dneska jsem se nechala zlomit a přes přesvědčení, že tohle pro mě fakt nebude, protože na nějaký rychlý hopsání na kdovíjak úchylnou muziku (těm co to poslouchaj se omlouvám) si nepotrpim. Ale tak co už. Nebudu trhat partu, a využiju toho, že mám ohlídané dítě . A bacha, ono to nakonec vůbec nebylo špatný. Je tedy fakt, že jsme si to hodně přizpůsobovali, ale i tak, fakt mě to bavilo. No, možná o tom někdy něco napíšu, ale teď mě zrovna nic nenapadá. 

Jsem něajaká přetažená. A to jsem třičtvrtě toho, co jsem chtěla původně napsat úplně zapomněla. Jo, ještě vlastně něco. Zkoušela jsem mou novou lásku(jednu z mých nových lásek)-fotoaparát a tohle jsou výsledky. Musím se ještě hoooooodně učit, opravdu hodně!!!!!