" Co se děje, co je Vám?"     Ani nevím kdo se ptal. Motá se mi hlava, mám pocit, že se rozletí snad na tisíc kusů pod šíleným tlakem, strašně mě bolí u srdce a chce se mi křičet. Jenže nemám sílu ze sebe vydat víc jak stručnou odpověď:

" Už to nevydržim, dejte mi něco na zklidnění".

" Ne, to nejde, dneska už ne, to by ublížilo vám oběma". To nechci, ale neříkám nic. Jenom jsem bílá jako zeď a klepu se.

"zatněte pěsti a nadechněte se. Povolte, výdech. Zatněte pěsti.......................

 

Tak tohle se dělo snad každý den, většinou po celodenním náporu nepříjemných, ale nezastavitelných myšlenek.  Deprese jestrašnej hnus. A tohle zdaleka není všechno co umí. Taky se dovede postarat o pořádný nechutenství, nespavost, a když pod přiměřenou a povolenou dávkou léků konečně usnete, tak se Vám postará aspoň o pěkně děsivý sny.Tahle nemoc je zkrátka něco jako jedna z těch barevnejch značek na turistickejch stezkách. Jenže tahle je černá a cesta, kterou značí vede do pekla. A pokud z ní nezdrhnete včas, tak tam taky dojdete. Já utekla tak za pět dvanáct. A pořád ještě pro jistotu běžim. Sem už zpátky nechci.

Jak asi vypadá peklo, když tam člověk dojde. Nevím a nechci to vědět, ale myslím, že nějak takhle: K pocitům strachu, beznaděje, k návalům paniky, nespavosti a nezastavitelným myšlenkám se přidají ještě hlasy, vidiny a zmatek. A nejde to zahnat.Člověk jenom těžko rozezná, pokud vůbec, co je pravda a co už ne. Často prožívá něco, co se vlastně neděje, v záchvatu,nebo něčem takovym (nevim přesně jak to nazvat).No a pak se probere a nic neví.

Nesmutnější na tom všem ale je, že spousta lidí si za tohle může do značné míry sama.

Na světě je pár lidí, který zrovna nemusim, ale ani těm tohle, a ani tu depresi, nepřeju. Tohle opravdu nepřeju nikomu. Taková potvora zas nejsem.

 

Tak, tohle byl letmý pohled do mojí, né zrovna nejpříjemnější a nejrůžovější minulosti.Třeba to těm, kdo mě občas nechápou(nepochybuju, že se tací najdou) trochu pomůže mi rozumět.

______________________________________________________________________________________________________________________________

Aktuálně: Depresi jsem utekla a věřím, že už se to snad nikdy nevrátí, ale dost mě to změnilo. Jsem náladovější, citlivější a o dost temperamentnější než jsem bývala. A taky mi dýl trvá než si s někým rozumím. Jediný, v čem dělám dost chybu je, že někdy beru všechno až moc vážně a občas tím můžu trochu vyděsit. No, a když mi to dojde, je pozdě. Né, teď nemluvím o vztazích, ty se naopak brát vážně dost bojím a hned tak si k sobě někoho novýho nepustim. Ale co já vim, možná je to dobře.

____________________________________________________________________________________________________________________________________

 Zprávy ze života: Dítě mě dneska koplo do oka, když jsme si hráli(nechtěně). Asi budu mít monokla(snad nebude moc velikej a tmavej). 

Dopoledne u nás sněžilo, ale na sněhuláky to bohužel nestačilo a navíc ten sníh už zase roztál.

Ozvala se kámoška, že naše banda bude mít v prosinci zase nějakej slez, což je super a už teď se těšim. Taky občas potřebuju nějakej jinej nevirtuální komtakt než ten rodinnej.

Jsem "kamenována" předvánočními katalogy všemožných značek. Katalogy mi samy o sobě nevadí, ale to množství, ve kterém přicházejí teď, tak to trochu jo.

Atd.atd.atd................................................................