Jo tenhle víkend byl trošku náročnější, ale pěknej. Nazvla bych ho takovým čertovsko-mikulášským.V sobotu byla nadílka v místní knajpě-jo jo, všechny zdejší děti(Míša je protekční-trvalý bydliště tu sice nemáme, ale mě tu všichni znají od malička a prcka maj docela rádi, takže Míša prostě taky) dostali za básničku nebo za to, že si došli(ty menší) balíček s cukrovim.K tomu měli diskošku a pařili a pařili. A zapojovali do akce maminky, tatínky, babičky, no prostě všechny. Jo bylo to náročný, ale pěkný. 

A takhle vypadali čertíci s Mikuldou na nadílce(ti co chodili druhej den "po návštěvách" byli trochu strašidelnější):

No a tady je Míšátko, když se chystá na cestu pro balíček. Trochu se bál, ale když zjistil, že ho opravdu neodnesou, tak se řadil znovu a chystal se jít si pro nášup. No neprošlo to!

No apak se ještě chvíli "řádilo":

.........................a šlo se domů. Tedy většinou. My jeli se ségrou a prckama ještě na ohňostroj. Fotky z týhle akce jsem u ní na Rajčeti bohužel nenašla, tak možná časem. Já nechala foťák doma, vůbec mě nějak nenapadlo vzít ho sebou.

Po našem návratu domů jsme postřehli, že naši nejspíš něco slaví(bez nás?). No jo, výročí, vždyť oni už jsou spolu 34 let. Vážně nechápu jak jde něco takovýho dokázat, ale jde to, jak jsem viděla.(Dobře, mluví ze mě trošku tichá závist, ale taková ta neškodná a v podstatě přací).

No, tak to bysme měli sobotu.

_____________________________________________________________________________________________________________________________

Neděle už nebyla akční tolik, ale o nic míň náročná. Dopoledne jsme tu měli Anču, která , stejně jako Míša, chtěla pochovinkat, a né jednou. Jo ,je těžká, ale umí se potvora jedna, pěkně vlísat. No a malej nespal, né v neděli v poledne nešel. Odpoledne mu přijel táta. Opět nemaká(jak překvapivé) a že by mi zrovna pomáhal, no nevim, nebejt toho, že jsem mu vrazila dítě, aby ho pohlídal, že se prostě musím osprchovat, tak tu celou dobu chodil za mnou jako ocásek a koukal a koukal a koukal....Ještě se "pochlubí", že malýmu nemoh přivézt nic víc než čokoládovýho čerta s Mikulášem(né, že by to nestačilo-podle mě nejde o dárky, ale o to aby se s malym viděli, ale to je asi věc názoru), že ho po cestě sem chytli v MHD revizoři, a že teď nemůže ani koupit  jeho mámě dárek k narozkam, který má na Mikuláše. No, to je smutný, ale neni to moje věc. Ale jsem měkká, v závěru jsem mu půjčila pár drobnejch a věnovala lístek na cestu zpátky.Pochopitelně s radou, aby si pořídil kartu na cestování sockou nebo, aby si pro příště nějakej ten lístek koupil. Tvářil se strašně ublíženě a dotčeně, ale bylo mi to fuk, protože dítě zrovna usínalo, prostě se rozhodlo, že si ten odpolední spánek přece jen dá. No bezva, za chvíli choděj čerti a on si jde lehnout, no co, dopřeju mu půl hoďky a pak vstává frajer, to by tu jinak kašpařil do noci, a to ne.

Inu vstávat se mu nechtělo a to vůbec, ale nakonec jsem ho ukecala a vyrazili jsme k Sikoras´s family. My t ty Mikuláše a čerty takhle spojujem, aby to bylo snažší. No a čekali jsme a čekali. A dočkali se. Nikoho z nás neodnesli(asi mám ještě rok na to se polepšit), rozdali dárky a mazali. A my taky. Batolan kupodivu usnul zavčasu(no v 9 večer). 

Teda byl to náročnej víkend, ale stál za to.

A to si myslí i prcek neb od neděle si hraje asi s nejlepším darem co mu mohli čertíci s Mikuldou přinést, s traktůrkem na provázek, kterým se natahuje.

______________________________________________________________________________________________________________________________

Inu bylo to pěkný, ale jednou za rok to vážně stačí.