Tak tu máme jaro. Stromy za chvíli pokvetou(já asi vykvetu), sluníčko už nám svítí, jna sníh to tady u nás už taky nevypadá, je prostě krásně, láká to ven a my ...tady jsme zavřený s nějakou batolecí virózou. Ukňouraný batole je děs. Ale dneska už to docela šlo. I na chvilinku na tu zahradu jsem s nim šla, protože vevnitř to prostě nejde.A hned bylo líp:

Tahle vypadá zdravě, ale.....

A ta helma? Anča jí u nás má taky a Míša musí mít totéž co Ani. Tuhle v ní přijela z venku a od tý doby Michal při jízdě na čemkoliv vyžaduje tu svojí(půl roku jí ignoroval).

Stejně je zajímavý, že na horách mu nebylo nic, vrátil se zdravej a v pohodě a tady stačí jeden kratší výlet do města a šup-už máme bacila.

Tak snad to přejde hooodně brzy, plánujeme totiž další výletík, tentokráte ale kratší a za ženskou(ženskýma -malýma i velkýma)...a jeden delší vlastně taky- ten protentokrát se ségrou(a bejbatama) na Šumavu, ale na to je ještě čas.

Jo čas, ten mi teď schází. Někdo nám sežral sebral hoďu, takže batolan vstává kolem šestý. Ale o tom, že by taky chodil dřív spát nemůže bejt řeč. Leda když nechrápe v pledne, a to je pak taky děs, když jsme doma. 

Babča je nějaká nervózní. Pořád jí honěj po doktorech a pořád něco řešej a řešej...je to únavný, to věřim a chápu, že je vzteklá, ale já za to jak jí je vážně nemůžu tak by se občas mohla odreagovat i jinde.I když to vlastně asi taky dělá.Ale jako beru to, protože když je člověku blbě tak ohledy bere málokdy., i když se třeba snaží a chce.

A k začátku jara přispěl i bejvalej-no, ten byl tuhle na  ránu, ale to je škoda slov. Pučí se tu na mě kvůli všemu, když si tak občas vzpomene, že má dítě a zvládne přijet-bydlí docela daleko(celých7 kilometrů) tak to moc nejde asi...i když, abych byla upřímná, někdy jsem i radši. Ne, tohle se řešit prostě nedá-aspoň né teď. Já na to nemam-ani chuť ani sílu. Vyřešený mam, že on už teda rozhodně NEEEEE, i kdybych zas sama byla, ale víc to rozebírat je prostě marnost nad marnost.....

Jedna z mých nej kámošek(tedy žádná jiná zatím nic nehlásila) se mi bude v červnu vdávat, což je skvělý a přeju jí aby to vyšlo. Co je ale mnohem míň skvělý je, že se mi odstěhuje přes stovečku kilometříčků. A to zdaleka neni první kámoška, která takhle zmizela.I když tahle mi tu bude chybět hoooodně moc .Nějak se nám rozpadá partička. I ty chlapíci zdrhají do světa.Ještě, že naši staříci rodiče už nemají potřebu se posouvat, a tak se aspoň semtam o víkendech snad uvidíme.

Vysadili mi léky(antidepresiva). Dá se to, ale ještě nepominuli ty blbý  nepříjemný stavy z vysazení. Jsem vzteklá, protivná, vztahovačná, nervózní,...počkat, to jsem normálně...no, teď nejak znatelněji. Chudák moje okolí. 

Míša už umí skákat kotrmelec z poličky nad postelí přímo do peřin. Pašák. Se jdu asi odstřelit. Anebo radši ne, budu pěkně strašit tady a ty svoje pocity vám hezky nacpu. Ať z toho taky něco máte.Třeba pr legraci.

V oknech se nám objevili velikonoční...OPICE...no fakt:

"Zajíčky a vajíčka a králíčky, to má, teto, každej!"

"NO jo, ale co tam dáme, přeceto okno nebude holý?!"

"Jééééé, opičky, ty tam budou pěkný".

Ale jo, jsou pěkný, i Ty opice i ty zajíčci i všechna ta další velikonoční i nevelikonoční okenní havěť zvířátka.

Tak tahle nějak taky může vypadat začátek jara.