Kdysi jsem si vsugerovala, to už je hodně dávno, že pátek třináctého je můj šťastný den. No, ona na tom možná něco bude, ale o tomhle datu a věcech co se k němu vážou a co se o něm po světě říkají psát nechci a nebudu.Jen je to možná náhoda a možná ironie osudu, že to co se se mnou dělo dneska bylo právě v tenhle den.

Ale hezky od začátku.Poslední dobou jsem se až moc zabývala sama sebou. Tím co bylo a co jsem kdy a kde udělala špatně, abych se podobných chyb vyvarovala v budoucnosti. Jenže jsem to nějak přehnala a ponořila se do toho až moc. A tak jsem přemýšlela nad minulostí a to skutečně hodně moc zpátky.A snažila se všechno vyřešit. Teď hned a tady. Přesně podle přesvědčení, že budoucnost si vytváříme v přítomnosti.

Inu to je samo o sobě asi pravda, jen záleží na tom jak si to přebereme. Ale dost bylo přemýšlení a rozebírání svojí osoby, která už se zas nějak sjednotila. Pocit, že se ve mě perou dva lidi zmizel dneska, někdy krátce po poledni. Nevím čím to, ale v tu chvíli se prostě něco změnilo. Cítila jsem takový zvláštní pocit úlevy. Jako bych se znova našla.A v tu chvíli mi to došlo. 

Žijeme teď a tady a i když je třeba poučit se z chyb, který jsme dělali v  minulosti, tak nemá smysl přemýšlet o ní a o tom jak s tímto poznáním naložit v budoucnu pořád dokola. Nějak bylo, nějak bude.A stejně tak nemá cenu zabývat se tím, co se teď  asi děje někde jinde, když jsem teď tady.Co se člověk má dozvědět to se stejně dozví až přijde ten správnej čas.A protože jsem poslední dobou byla nějaká přetechnizovaná tak jsem vypla mobil, vzala Míšiště do kočárku a vyrazili jsme ven. V dobrém rozmaru jsem se i hodila do celkem slušného oblečení a trochu se upravila. Však mi to taky parádně zvedlo sebevědomí, tedy spíš dva místní "strejdové", asi tak stoletý Sikorky soused Kocour a pak ještě jeden stále okukující jedinec. Jako člověk sice nijak ohromující, ale lichotka potěší od kohokoliv, že? Ono nakonec tady moc nikoho nepotkáte. Teď jsme s malym v rámci stěhování(balíme a chystáme poslední věci k trvalému přestěhování) u našich a od pondělí tradáááá-svoboda.

Ale né, jen mě prostě strašně těší ten pocit, že se budu starat sama o sebe a nikdo mi nebude, aniž bych se zeptala, cpát co mám dělat. Byť to myslí dobře.To je sice fajn, ale já jsem jednou dospělej jedinec a musim sama vědět co mam dělat když......

Tak jako tak jsem ale za dnešek ráda, protože po té projížďce, při který Míša usnul jsme ještě zašli k ségře na pokec a na kafčo a protože děti doma nějak až moc zlobily tak jsme vyrazili na procházku. Míšiště pěkně za ručku a bez pleny. Pašák dělá neskutečný pokroky a všechno to vzal tak nějak najednou. Dobře bez tý pleny má ještě občas menší "nehodu", za ruku občas jít nechce a vzteká se a když mluví tak semtam neni znát o čem, ale tohle všechno se dá zvládnout a je jasný, že to jde dopředu a brzy to bude všechno umět. 

Pokecali jsme si s Ančou o morčeti. Chtěli ho množit s kamarádovou křeččicí. Smráďata, vůbec jim nedošlo, že Eman(Anči kreček) je nějakej marod a už pěkně starej, takže kdo ví jak by to dopadlo. Tak jsme to rozebrali. No a kupodivu dobrý. Někdy se fakt vyplatí s nima diskutovat,i když když už opakujete jedno a to samý po padesátý tak to prostě nejde. Dneska jsme se tomu naštěstí vyhli.

Večer byla Anča u našich na večeři a vyprávěla mě a babi vtipy.Takový ty nevinný dětský, ale už přitvrzuje, potvůrka:). Míšiště utaháno po dlouhé procházce  a lítání po zahradě s Ferdou Ořechem(nj, náš pes má jméno i příjmení) a taky po zalévání skleníku, asi tak stopadesátkrátém oběhnutí zahrady a stém prohlédnutí si králíků usnul po večeři jako špalek.

A já, já si vyžehlila pár obleků, zkoukla jestli už vysychá ta voda co se mi dostala do foťáku a díky který teď nic moc nenafotim. A překvapivě vysychá. JJ, zdá se že bude zas dobře. 

A víte co, v pondělí si opět zvednu sebevědomí. Ve městě je plno lidí, tak se pěkně obleču do obtaženejch džínů, hezkýho prádla (pro dobrej pocit) a obíbenýho trika. Trochu se učešu a namaluju a až půjdu ráno do banky(vyřešit pár detailů) projdu se ještě po městě. Né proto, abych někoho oslňovala, ale pro svuj dobrej pocit.On i vilnej pohled od nějakýho děsnýho sterjdy potěší, když to neni zrovna úchyláknebo vás jeho manželka, která ho doprovází nepřetáhne kabelkou.

A malej? Tak toho beru sebou, to je jasný. Nestydim se a nikdy jsem se nestyděla za to, že jsem máma. Naopak, jsem na to hrdá. A komu se to nelíbí, tak ať.