Je bouřka. Venku leje a od místí knajpy se nese hlasitá, ale celkem snesitelná muzika. Míšu to naštěstí nebudí, takže nehysterčím, nerozčiluju se a nechystám se jít se vztekat. Ono k čemu to, akorát by to měli jako takový půlnoční překvápko. Něco jako přišel komik.

No nic, nechme kapelu kapelou a mejdan, nebo co to je, mejdanem. 

Dneska jsem zjistila, že mám kolem sebe spoustu lidí, kteří to se mnou, a to říkám bez ironie, myslí dobře. Jenže já si pořád nějak seděla na ušiskách. Poslední dobou jsem pořád řešila jen sama sebe, svoji přitomnost, minulost, budoucnost, současnost, (nic víc už snad neni) a nevěnovala se těm a tomu co bylo třeba. Zkrátka když chce někdo chvilku klid, je třeba mu dopřát klid. Když chce někdo, abych si s nim hrála  a blbla je třeba to pro něj udělat. Když má někdo hhlad je třeba mu dát najíst a když někdo chce, abych se vykecala je třeba se vykecávat atd., atd.atd.,   ALE

Ale jen tehdy je-li to človrda, kterýho mám ráda. Třeba Míšiště. 

Jaký ten dělá pokroky. Snaží se kluk, a snaží se hodně, ale někdy se prostě zasekne a vzdoruje a vzdoruje. Zítra se vracíme domů(do bytu ve městě) tak jsem zvědavá jak to půjde. Ale neztrácím naději. Dneska jsem totiž zjistila, že když nechám věci volně plynout, tak mě Osud, vyšší moc nebo zkrátka něco takovýho přivede do cesty ty, který je třeba a mě zavede kam je třeba a že se vždycky všechno vyřeší. Celej den se totiž děly dost zajímavý a zvláštní, i když celkem obyčejný věci. To tu ale nebudu rozepisovat, protože to by vážně trvalo pěkně dlouho. Takže to zkrátím a napíšu, že závěrem toho bylo rozlité mlíko, které jsem dělala prckovi. Inu žádnej vztek, nervy a rychlořešení, kdy řvu já, dítě,....a 

Nene, pěkně jsem to utřela, ručník hopsla do prajdy a vše je zas jak má být.

A jak bude ve dnech příštích? To netuším, ale už vím kdo jsem. Ani čarodějka, ani princezna, nene, ta pohádka je jen pohádka. Realita je taková, že jsem jen obyčejnej človrda. Někdy veselej, někdy smutnej, někdy klidnej, někdy vzeklej, někdy přesvědčenej, že je čarodějnice a někdy, že je princezna, jsem jaká jsem ......a to mě dělá mnou. A komu se to nelíbí, tak nemusí. Mě to vyhovuje a nezměním se. 

A protože je dneska ten den celej takovej plnej poznání a hodně zvláštní, tak jsem se všema liddma dnes jednala maximálně upřímně. Ať už s těma co jsou tady nebo s těma co jsou tam.

A fotka dne? Nejkrásnější fotky se fotí srdcem a v srdci mám dnes Míšu jak si to štráduje domů od hřiště  a já  popodajícgolfky běžím za ním. JJ, nejkrásnější momenty člověk prostě žije.