"Bude duha, trochu prší a přitom svítí sluníčko."Povídám při venčení Anči a Míšete. Do neděle jsem u staříků, víkendy tu ještě trávit budeme, aby malej(a taky staříci, ti hlavně, ale je to "tajný) líp to přestěhování vstřebal.

"Ty jo teto, nebudeme se vracet, schováme se v lese na "divadle"(potok s vodoměrkama, který když sledujeme a Anča do toho zpívá je to fakt fajn divadlo-A Míša na ní kouká na plácá ručičkama)."

"Ne, budeli pršet zmokneme a než vyjde sluníčko tak co...?" Ptám se jí...

"Tak uschneme, ale já mam lepší nápad. Vlezeme si do potoka a nezmokneme, protože budeme mokrý stejně." 

Jo, tomu rozumim. Ale z tý duhy nějak sešlo. No nevadí, pořád je tak nějak střídačkový počasí, tak třeba na tu duhu ještě dojde.

"Prší prší jen se leje, pojedeme do pr..."

"Co tam má bejt teto?"

"Do vsi."

"Ale ine, má tam bejt do pr.., do pr... do Prčic."

"No, to by taky šlo."

"A stejně vim, co jsi chtěla říct."

"Jo? Tak to nikde neříkej a jedem do vsi."

Diskuse se skpro devítiletou slečnou jsou někdy víc než zajímavý.