Už jsem tu hodně psala o Anče, ségry malej dračici. Ale Sikorka má děti dvě, takže já dvě neteře. Tak aby to tý druhý nebylo líto, jakože by ,mohlo, oni na sebe totiž docela žárlí,tak dnes tedy Klárka.

Nejmladší Sikorce jsou čtyři roky, vlastně skoro pět, kdo to ale neví a nezná jí, tak by si myslel, že je to normální, tak rok a půl až dvouletý dítě.Normální? Co je vlastně normální?To co se podobá většině? To co odpovídá našim představám jak má co být?No, to je fuk. Ať je to jak chce, některý děti se prostě liší.Vlastně je jich docela hodně, ale člověk si to často neuvědomí dokud se to netýká jeho osobně.Prostě si toho tolik nevšímá.

Já mám Klárku ráda, ať je jaká chce, je to moje neteř a Míšovo oblíbenec:

Je zajímavý, jak si malý děti tyhle věci vůbec neuvědomujou.Míšeti je fuk kolik jí je, je to prostě prima malej parťák na hraní. Stejně tak mu přišli i další děti, který tu nedávno byli u Sikorky na návštěvě(s maminama pochopitelně)-na ségry blogu je o tom někde článek.

Kdyby tak tyhle prcky dokázali všichni brát jako Míša a ostatní malý děti.No, asi je to hlavně o výchově, ale možná to někdy samo o sobě nestačí. Přesto ale doufám, že prcka naučím, aby se i v dospělosti dokázal chovat nejen ke Klárce, ale ke všem těmhle dětem, hezky.Oni totiž za to jaký jsou nemůžou, prostě to tak je, tak to tak musíme brát a snažit se, aby jim bylo fajn a né jim ještě ubližovat, posmívat se a jinak ztrpčovat život.I tak už ho totiž nemají lehkej.