...a nemyslím tím běžnou depku, která většinou za pár dní přejde a obvykle na ní stačí pobejt mezi fajn lidma, trochu se proběhnout apodobně.

Deprese je o docela dost  větší  průšvih. A rozhodně není podmíněna geny. ...I když...

Rodina, která si ji v genech nese má vyšší pravděpodobnost předat tuhle "radost" dál. Není to ale pravidlo.Jsou ještě další faktory , jako třeba výchova, povah atd.

Dost  řečí na úvod a zpátky k věci.

 

Začíná to celkem nenápadně a nevinně. Projevy  mohou být různé. Nejčastější jsou špatné spaní (buď nemůžete usnout nebo se budíte anebo prostě nespíte).Pak

je tu únava, vyčerpání a pocit, že na vás leze nějakej moribundus. A taky,  že jo. A je pěkně zákeřnej. Zezačátku nemusí být ani moc vidět,ale bez obav: To přijde.

 

K problémům se spánkem a únavě se přidá ještě nechuť k jídlu, takže rychle a celkem dost hubnete, máte kruhy pod očima a vypadáte  nezdravě.Můžetemít pocit slabosti, a protože zapomínáte na kdeco,včetně pitného režimu, tak vás taky možná pořádně bolí hlava.

Nic se vám nechce, všechno se jeví jako děsně těžké a namáhavé a pozvolna přestáváte zvládat i běžné věci, které jdou jindy zcela bez problémů (nebo jen s problémy malými).

A pokud se tenhle moribundus rozhodne, že zrovna vy semu líbíte a pohraje si s vámi pořádně, zařídí vám, když už náhodou usnete ještě pěkně noční můry, podezíravost, strachy, někdy až fóbie z celkem běžných věcí (nákup, procházka venku,...). A  přehnanej strach o sebe i o okolí. Kterej se vám cpe neustále dokola do hlavy a nechce mrcha pryč. Říká se tomu nutkavé myšlenky.  Nejde to moc zahnat, a čím víc se snažíte, tím víc se cpou do hlavy.

Tak tohle je zhruba deprese. (Pochopitelně se může objevit nějaký příznak navíc nebo nějaký být nemusí).

 

Tak, co je deprese víme, a teď jak z toho ven?

Nečekejte žádnou 100%ní radu,která funguje vždy a na všechny, ideálně rychle. Nic takovýho prostě neni. Jo, je to škoda,to je fakt.

Nakaždého funguje více či méně něco jiného, ale vezmeme to obecně:

U opravdu "zabydlené" deprese se minimálně na čas jen těžko vyhnete antidepresivům. Obvykle nezaberou hned,ale do pár týdnů.

A je-li váš stav zhodnocen vámi i lékařem jako "děs běs", tak než zaberou antidepresiva, dostanete něco na utlumení. (A logicky se tím zmírní (na chvilku) i vaše úzkosti).Tyhle "tlumiče"  není dobré brát dlouhodobě. Ono celkově není dobré je brát, ale když to jinak nejde.....

Léky samy o sobě vás ale nespasí. Ty vás spíš udrží ve funkřním stavu, možná napomohou ke spánku a některé dodají chuť k jídlu (někdy až moc). Máte pak sílu pro další boj s depresí:

"Zbraně":

Terapie (skupinová, individuální)

správné dýchání

relaxace  a meditace

cvičení

režim

vzduch,

.

.

.

Tohle je ve zkratce. Takže si to trochu rozebereme.

Ale až  příště. Pro dnešek stačí.

Mějte se a jako obvykle: Až po uši slunce v duši:-).

 

Dodatek:Článek není odborný, je psán na základě vlastních zkušeností a pocitů s nimi spojenými. (Naštěstí momentálně u mě maj asi dovču:-)).