Na začátku, zejména během 2. a 3. měsíce jsem tomu, že to bude v pořádku, ještě moc nevěřila. Ale zdá se, že mimi bude vážně bojovník. Ehm, vlastně bojovnice.

Větší dítě už se pomalu smířilo s tím,že  z porodnice přivezeme prostě ségru a basta fidli,a že doktora neuplatí:-).

A má s ní velké plány:

"Naučim jí chodit, bude si se mnou hrát, poletíme raketou, budeme papat koláčky a dorty,...........".

Jo a bráchu chce potom! Je paličatej (po kom to jenom může mít?).

Mně je všelijak.

Poté,co pominuly nejhorší nevolnosti, už je to jen semtam a fakt  ve snesitelnější míře, na mě dolehla únava. A jaká, panečku.

Kdybych neměla za den daných několik věcí, které prostě MUSÍM, tak snad ani nevstanu.

Je to prý nedostatkem železa, zjistili mi z krve. Plus ještě nějaký další věci,ale o tom už jsem tu asi psala. Jako,že srážlivost nic moc a tak. Takže zas

musím brát kdeco (pochopitelně vše na předpis).

Nesmím přenášet.

Nevím, zda je to dobře nebo ne, ale osobně to vnímám jako pozitivní zjištění.,páč malej se "na houbách" pár dní pozdržel a ta nervozita, jakou jsem prožívala, fakt nic moc příjemnýho nebyla. Zvláště pro někoho,kdo by měl všechno nejradši vyřešený hned, ideálně ještě včera.

Zas mám zvláštní sny, naštěstí tedy né masakry a morbidity, jako tu byly už kdysi, ale i tak to stojí za to. Procházím určitými obdobími svého života,ale události, idi, situace atd.

jsou dost  pomíchaný. Pokud si nějakej zapamatuju a stihnu zapsat,tak simožná počtete.

Jinak léto celkem běžné. Chata, koupání, semtam návštěva (né moc daleko),.....

Jen to cestování letos holt neklapne.Však si to vynahradíme za čas.

V  prázdninové školce,kam teď malej chodí, se zdá vše ok. Radši se moc neptám, když  si nikdo nestěžuje. Dítě chodí tam i zpátky spokojený,takže jsme spokojeni i my rodiče.

Měla bych s nim už jít pro ten papír k psycholožce. Už je asi fakt  na čase. Budu  muset tomu mýmu odkládání kdečeho a únavě udělat  přítrž.

Takže stručně asi dneska všechno.

Mějte se.

 

A  příště si zas dáme nějakou filozifii .