Tak nevim, možná bych to měla zaheslovat, ale nas naštvala jsem se natolik, že ani nemám tu potřebu. Jen přítomnost Kamínka a malýho zabránila tomu, že jsem tohle Míšovo biologickému neřekla přímo do xi obličeje, i když příjemná už jsem ten den asi taky nebyla.

Abyste rozuměli, po tom potratu v lednu jsem měla zas nějaký nával soucitu s celým světem (to já občas mívám), a tak, přesto, že jsme ho neviděli od předloňských vánoc jsem mu napsala, jestli chce vidět malýho  atd. Přišlo něco jako : "Ozvu se až budu v pořádku". No OK. Do teď se nedělo celkem nic a někdy začátkem září se ozval, že by tedy přijel atd. 2x jsme to přesunuli, jednou mu do toho něco vlezlo, podruhý byl nachlazenej.A :taky na mě neměl kontakt (telefonní číslo mám už tak 6let stejné a ví dobře kde bydlím).

"Chtěl bych se na tom všem domluvit jenom s Tebou!".

Tak to teda ne, kamaráde, Míšu vychovává a živí Kamínek, kterýho má už nějakou dobu to dítě za tatínka, tak si myslím, že do toho má taky co mluvit.Nakonec, když se někdo ozve po cca dvou letch, navíc ještě v podstatě reaguje na "výzvu", tak si nemyslim, že by měl určovat nějaký pravidla zrovna on.

Tohle by ale ještě nebylo to, co mě dorazilo. Na podobné přístupy jsem z minulosti tak nějak zvyklá, co mě fakt nas dorazilo bylo, když mi chlapec na to, že malej ho moc nezná odpověděl, že to už tak dávno být nemuselo, a že ZA TO MŮŽU JÁ!!!!

Vysvětlím (tedy pokusím se, protože sama nechápu moc souvislosti):

Krátce před tím než jsem se s malym nastěhovala do Plzně jsem si dovolila v den, kdy se zrovna "jeho milosti" ráčilo přijet být i s dítětem na výletě. Navíc docela daleko. No, to holt se stane, zvlášť, když s návštěvou jeden nepočítá.A to mi bylo při návštěvě teď v září předhozeno jako důvod.

To, že poté, co jsem byla už v Plzni a že tu chlapec byl párkrát na návštěvě i v době, kdy už tu bydlel s náma Kamínek, na to se asi pozapomnělo.Stejně jako, že jsem i s malým chvíli poté za ním jela na návštěvu na léčení(měl problémy , co vím, tak hlavně s pitím).Stejně tak na to, že když, a pozor, to je můj prohřešek č.2, před těma necelýma dvěma lety byly ty Vánoce, tak tu byl před nima a chtěl, abych mu dala vědět jak na svátky budem doma. To jsem udělala, ale...mezi svátky jsme si holt dovolili jet na hory a nebýt tady.

Poté, co jsem pochopila(chápu docela rychle), že nemá cenu se hádat jsem ho nechala s malym v místnosti a ať si poradí a šla jsem žehlit(docela to uklidňuje!!!!!).

Dodatek: Omlouvám se za výlev, ale potřebuju ze sebe tohle všechno nějak sklepnout.Je možné, že článek časem zmizí nebo skončí pod heslem. Momentálně tu potřebu stále nemám!!! Narozdíl od potřeby začít se učit nějaké pěkné bojové umění - ideálně něco s mačetou!!!!