...aneb poslední článek na téma těhotenství.

Jo a upozorňuji, že mám šílený počítač s ještě více šíleným softwarem, takže pokud někde něco bude blbě, tak se nezlobte. Pracuji na nápravě:-)!!!!

To, že  je miminko na světě myslím už všichni víte, ostatně zprávy se šíří rychle na každé dědině a píše.cz  v tomhle rozhodně není pozadu (významný pohled na Sikorku s Lentilkou), i kdž je to dědina pouze virtuální.

O to víc může zamakat fantazie, když ji máte popsat. Ale o tom jindy.

Tak tedy: kdyby náhodou někdo pořád jěště nevěděl, tak máme doma slečnu Josefínku (Kamen IV.).

Narodila se 24.10.2014 a měla 3,7kg a rovný půlmetr. Nesměla jsem přenášet a tak jsem doufala, že mimi vyleze do termínu samo. Nevylezlo. 23.10. ráno jsem nastoupila do porodnice na příjem, na druhý den mi naplánovali sekci, císař,... říkejte si tomu jak chcete, prostě mimi nepoleze, ale vyndaj ho. Nenadchli mě, jeden takový porod už jsem měla za sebou a vím, že ta jizva na břiše a  prvních pár dní taky celé břicho a snad i půl člověka, děsně bolí.Jizva tedy podstatně déle.

Vyvolávat přirozený porod pomocí kdečeho nepřirozeného u mě nesmí, říkali, takže bylo celkem jasno. Dostala jsem na výběr mezi lokální a celkovou anestezií. Vyhrála lokální, prý je šetrnější k miminku. Asi jo. A řekla bych, že i ke mně. Zotavuji se trochu lépe než po císaři předchozím a je fajn vidět mimi ihned jak ho vyndaj.

Tatínka jsem na sále nechtěla. Je to drahý, dost, a nevím, zda by bylo rozumné ukazovat mu i moje rozřízlé břicho.U přirozeního porodu jsm ho samozřejmě chtěla. Moc se nehrnul, ale souhlasil. Měl v podstatě kliku, že to vyšlo takhle.

Ale dál. Po ukázání mi miminka, došití břicha a kdovíčem ještě ( cítila jsem tahance, škubání a podobně, ale né bolestivě, spíš takový tlak),

mě převezlli na tzv. dospávací pokoj.

Byla jsem tam 24 hodin a pak hurá na šestinedělí za miminkem a dávat se dohromady.

Od příjmu do propuštění jsem strávila v nemocnici celkem 6 dní.

Personál v nemocnici?

Byli tam různí lidé s různým přístupem. Naštěstí převažovali ti hodnější a lidstější, což neznamená, že se nedalo narazit na vyjímku.

Jenže nejsme v nebi, ale jen ve světě a nestaraj se o nás andělové, i kdzý pár sesřiček se jimi určitě za mnoho let stane, ale jen lidé.

No a tady už ten nejhezčí a nejlepší závěr jaký to všechno má a proč to za to stálo: